Nenašli jste, co hledáte?
Napište na [email protected].
Na první pohled to může vypadat jako mimosoudní vyrovnání Borata alias Sachy Barona Cohena s Kazachstánem, ale realita je prostší. Světová média začínají o Kazachstánu psát v seriózním duchu
V Paříži se rozjíždí volební kampaň a Sarkozy inkasuje úder: legenda francouzského rocku Hallyday se stěhuje do Švýcarska.
Do Evropy hračky, elektroniku a lahůdky, zpět do Číny evropský odpad. Tak vypadá globalizovaný obchod v éře Emmy Maersk 3.
Mrtví civilisté včetně dětí, každodenní přestřelky, útoky na vůdce politických frakcí. Od volebního vítězství Hamásu v lednu 2006 se však na izraelské represe lze vymlouvat stále hůř.
Psal se poslední den roku 1978 a táhli jsme zapadlým údolím v Bílých Karpatech oslavit Silvestra na rodinnou chalupu jednoho kamaráda. Bylo nám mezi osmnácti a dvaadvaceti, nosili jsme dlouhé vlasy, ošoupané džíny, cestou popíjeli pivo a rum a s trpkou spokojeností jsme se nazývali ztracená generace.
Ty nejlepší knihy pro tento týden.
Ty nejlepší výstavy pro tento týden.
To nejlepší z divadel pro tento týden.
Televizní tip pro tento týden
Kulturní tip pro tento týden.
Minulý týden byla po pětadvaceti letech zveřejněna tajná část spisu, kterou na Johna Lennona vedla počátkem sedmdesátých let FBI. Očekávalo se velké odhalení, protože FBI dosud tvrdila, že zveřejněním spisu by hrozila Spojeným státům ze zahraničí diplomatická, ekonomická a vojenská odveta.
Rada dokumentaristům: jako čert kříži se vyhýbejte kontroverzním tématům.
Když jeden z nejvýznamnějších kubánských a světových spisovatelů Reinaldo Arenas (1943–1990) dopisoval svůj román Vrátný (1989), nejspíš už uvažoval o sebevraždě.
Menzelovu adaptaci nelze posuzovat měřítkem věrnosti předloze. Režisér prostě použil Hrabalův román jako rámec pro vlastní interpretaci češství v přelomových momentech dvacátého století.
Výtvarnice Věra Boudníková-Špánová nahlíží ženský úděl pohledem dnešních šedesátnic.
Současné propojování Evropy v jisté rovině navazuje na dávná staletí, kdy země do obrovského celku spojovali různí panovníci. Tehdy to bylo doprovázeno řinčením zbraní a prolitou krví, dnes podpisy na papíře a úsměvy. Nelze si tedy představit lepší chvíli pro vydání čtyř svazků Českých zemí v evropských dějinách.
„Nechci usínat pod rudým Měsícem,“ hřímal počátkem 60. let Lyndon B. Johnson. Uplynulo několik desítek let a jeho výrok je náhle znovu aktuální. Protivníkem USA v boji o Měsíc by se mohl stát nikoli již Sovětský svaz, ale Čína.
V dubnu 2005 se na mapové vyhledávací službě společnosti Google poprvé objevily satelitní snímky vybraných míst na zeměkouli. Vznikl tehdy blog bratrů Alexe a Jamese Turnbulových, web designerů ze skotského Edinburghu. Ti byli tak fascinováni brouzdáním po satelitních mapách, že se rozhodli na svých stránkách zveřejňovat zajímavá místa, na která při svých virtuálních toulkách narazili.
Začínáme tam, kde média končí. Tak zní logo stránky, která by měla novináře odpuzovat, leč skýtá mnoho pozoruhodných informací.
Ještě před dvaceti lety bychom nevěřili tomu, že jeden z hlavních vědeckých sporů počátku třetího tisíciletí se bude týkat něčeho zdánlivě tak akademického, jako je průměrná teplota povrchu planety za posledních tisíc let.
Tereza Brdečková ve své recenzi představuje Kupce benátského jako antisemitský pamflet, který se občas nějaký poblouzněný milovník Williama Shakespeara pokusí rehabilitovat. Realita je ale podle Petra Třešňáka jiná.
Byl to tenkrát vánoční týden jako každý jiný, snad jen rezignace ministra spravedlnosti Jana Kalvody (o němž vyšlo najevo, že neoprávněně používal titul doktora práv) trochu rozčeřila sváteční pohodu. A svátečním tématům se, jak jinak, věnoval i poslední Respekt roku 1996.
Je pár dní před Vánoci a vylidněnými ulicemi Špindlerova Mlýna bloumají bezradní turisté. A snaží se zjistit, co se dá v nejznámějším českém ráji zimních sportů dělat, když není sníh.
Je 24. prosince a já se probouzím až po osmé. Jsem v domě své dcery a jejího anglického muže, v městečku St. Albans kousek od Londýna. Ze sousedních pokojů, obývaných mými třemi vnoučaty, se ozývá ryk, který mě rychle přivádí z říše snů do reality.
Šéf sociálních demokratů Jiří Paroubek začal uskutečňovat svůj předvolební slib, že skoncuje s „balkánskými poměry“ ve zdejší svobodě slova. A podal trestní oznámení na novináře Daniela Kaisera za dva jeho kritické komentáře. Vůdce Lidového domu by rád, aby Kaiser za publikování svého názoru skončil ve vězení.
Dostal čtyřiadvacet let za vraždu. Odsoudili ho v nepřítomnosti a bez důkazů, na základě anonymního udání. Žádali cizí státy o jeho vydání, ale Německo i Rakousko vzkázalo: Ne, proces s tím mužem nebyl spravedlivý. Teď se údajný vrah vrátil dobrovolně do vlasti a skončil ve vazbě.
Lucie má pořád hlad. Už osm let má nepřetržitě hlad a ústředním tématem je pro ni jídlo. Hezká, drobná blondýnka vypadá tak na šestnáct, je jí dvacet tři. Dnes sice snědla jogurt s rohlíkem, docela ráda by se však najedla pořádně. Ale nemůže.
Když Vánoce, tak dobré zprávy. Češi jsou v pohodě – 82 % je jich spokojených v osobním životě. Jenom si takový průměrný Čech nesmí vzpomenout na politiku.
Plukovník Jan Kubice a jeho dva podřízení dostali k Vánocům pěkný dárek. Státní zastupitelství dva dny před Štědrým dnem oznámilo, že je nebude stíhat za trestné činy, které jim měly vynést tresty v minimální výši osmi let vězení.
Co si budeme povídat: pro názorově nezávislý politický časopis není úplně ideální, pokud se jeho vydavatel objeví na seznamu ministrů navržené vlády. Jak vlastně potom o takové vládě psát?
Nikdy v minulosti se v tak krátkém čase neotevíralo tolik nových silnic jako letos na podzim. Motoristé tak mají důvod k velké radosti. Samozřejmě ne všem se parcelování krajiny a hluk kolem dálnic líbí, proto řada novinářů už tradičně s oslavou nových kilometrů spílá všem, kteří stavbě těch dalších brání.
Kdybychom chtěli v Guinnessově knize rekordů zaplnit rubriku bizarností, nekrolog Saparmurata Nijazova můžeme natahovat donekonečna. U člověka proslulého tím, že zakázal kina, operu, balet, cirkus a veřejné knihovny, se to nabízí jaksi samo.
Čtenáři knih vytvořili tak hustou síť, že před ní téměř není úniku. Vybudovali komunity které si rozumí. Někteří se setkávají po celém světě. Někdy stačí vědomí, že tam venku jsou prostě lidé se stejným vkusem.