mobrazek_125.gif
mobrazek_125.gif • Autor: Respekt

vobrazek_125.jpeg
Fotografie: Důkaz: Kdyby to nebyl chtěl, tak by přece nebyl býval hlasoval! Foto Günter Bartoš • Autor: Respekt

Návrh žaloby toužící poslat bývalého ministra informatiky Vladimíra Mlynáře až na tři roky do basy za některá rozhodnutí ve funkci vypadá na první pohled přísně, ale impozantně: pečlivý státní dozor hlídá naše veřejné peníze a trestá každou chybu, které se mocní lidé v nakládání s nimi dopustí. Podíváme-li se ale pozorněji, mění se „případ Mlynář“ z uklidňující zprávy v balík plný výbušných otázek. Třeba o zneužitelnosti státních úředníků, politické pomstě a smyslu zdejší poslanecké imunity.

Žádná brynda

Vladimír Mlynář si míchá v kavárně na Staroměstském náměstí kávu a libuje si, že se konečně dostal ke kvalitnímu nápoji. Úplně jinému, než jsou ty americké bryndy, které v poslední době pije. Poté, co na jaře opustil post ministra, dostal totiž stipendium ve Washingtonu a píše tam odbornou práci o e-governmentu. „To stíhání je moje černá můra,“ říká. „Můžu si tisíckrát říkat, že jsem nic neudělal, ale vysvětlujte Američanům, že mě vyšetřuje policie za něco, co jsem měl provést jako ministr. To je problém,“ říká Mlynář. Spis popisující, čím se měl bývalý ministr a v minulosti také jeden ze šéfredaktorů Respektu provinit, dnes leží na stole státního zástupce Jana Karabce. Tento muž, který ministrovo obvinění svého času inicioval, by měl teď napsat žalobu a poslat případ k soudu. Bude-li se držet původních obvinění, dopadne na Mlynáře hrozba až tříletého pobytu za mřížemi.

Ministr Mlynář se na podzim roku 2003 rozhodl, že státní firmu Testcom, podřízenou jeho ministerstvu informatiky, změní v běžnou obchodní společnost, která by měla prosperovat. Když se tak stalo, převedl na nový podnik z ministerstva sedm a půl milionu korun a svěřil ho soukromým manažerům s tím, že veškerý zisk půjde do kasy ministerstva informatiky. Jenže vzápětí jej upozornil kolega z vlády a ministr financí Bohuslav Sobotka, že porušil zákon – rozpočtová organizace nesmí zakládat výdělečné firmy kvůli možnému střetu zájmů a kontrole nad tokem peněz ze státní kasy. Mlynář proto v únoru 2004 firmu obratem zrušil, veškeré peníze byly vráceny (dokonce se ziskem sto padesát tisíc korun) ministerstvu a zdálo se, že nezdařený administrativní experiment prostě upadne v zapomnění. Jenže na policii mezitím přišlo udání od dvou odborářů, které Mlynář propustil z práce: ti ministra – který zasedl v dozorčí radě Testcomu – obvinili, že si z veřejných peněz založil soukromou firmu. Finanční policie udání prověřila a odložila s tím, že podle názoru vyšetřovatelky Michaely Hladké nebyl spáchán trestný čin. Loni na jaře dostal na stůl policií odložený případ k prověrce státní zástupce Karabec a ten přikázal policii, aby Mlynáře a další dva muže „odstíhala“. Za co? „Tomu moc nerozumím ani já sám,“ říká Mlynářův advokát Tomáš Sokol. Zjednodušeně řečeno: podle Karabce by Mlynář teoreticky mohl z ministerstva přes obchodní firmu brát peníze – a nezáleží na tom, že se tak nikdy nestalo.

Karabcovo obvinění ministra informatiky z teoretické škody přišlo loni na jaře, v době, kdy se média i politici zabývali aférou kolem nejasných milionových vydání premiéra Grosse a zapletením jeho ženy do podezřelých kontaktů s lidmi kolem kuplířského byznysu. Mlynář tehdy podal demisi na protest proti Grossově snaze udržet se ve vládě za pomoci komunistů. Proto se objevily spekulace, že obvinění je buď účelovou mstou lidí kolem potápějícího se premiéra, nebo jejich pokusem „rozmělnit“ aféru výrobou dalších. Tomu napovídalo i to, že o blížícím se obvinění se samotný viník dozvěděl spolu s překvapenými čtenáři z médií: Česká televize totiž tehdy odvysílala, že podle jejích zdrojů bude „ministr informatiky Mlynář pravděpodobně brzy stíhán za zneužití pravomoci“, protože založil soukromou firmu, ve které figuruje, a převedl na ni peníze. Zdroj této skandální informace se ovšem „nepodařilo vypátrat“, byť o faktu Mlynářova blížícího se obvinění věděla v té době sotva desítka lidí ze státního zastupitelství a od finanční policie. Kauzu pak překryl odchod Grosse a další politické skandály à la Unipetrol, až se náhle – už v hotovém stadiu před dokončením žaloby – zjevila na veřejnosti minulý týden.

Vědět z hlavy

Loni v říjnu upozornil Nejvyšší kontrolní úřad ministerstvo zemědělství, že existence jeho akciové společnosti Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, do které ze státního rozpočtu natekla během uplynulých let desítka miliard korun, porušuje zákon o zákazu obchodních společností pod ministerstvem. Případ je jako přes kopírák podobný Mlynářovu, čtyři šéfy rezortu, kteří od roku 2000 tolerovali tuto nezákonnost, se ovšem nikdo stíhat nechystá. Ministerstvo financí navíc začalo rovněž loni s prověrkou, zda i další vládní úřady nemají podobné nepovolené organizace, jako byla ta Mlynářova: podle neoficiálních zpráv byl tento prohřešek objeven na osmi ministerstvech a v další skoro dvacítce rozpočtových organizací. Zahájí tedy státní žalobce a policie trestní stíhání v těchto případech? „Já jsem obvinil Mlynáře, protože jsem přesvědčen, že zneužil pravomoc. Jak jsem k tomu došel, vám nebudu vysvětlovat. A co se týče těch ostatních, musíte se obrátit na tiskového zástupce,“ říká Jan Karabec. Mluvčí městského státního zastupitelství v Praze Martin Omelka o tom, zda jeho úřad stíhá nebo se chystá stíhat další členy vlády za zřízení obchodních firem, „z hlavy nic neví“, ale slibuje, že se to pokusí zjistit. Zabere mu to však prý minimálně týden…

Mlynářův případ vyšetřovala Michaela Hladká z finanční policie – v čem je podle ní ten případ odlišný od podobných, které se nestíhají? „Já se s vámi nesmím o ničem bavit, právo na informace o této věci si vyhradilo státní zastupitelství,“ odpovídá vyšetřovatelka. Na stejnou instituci odkazují i členové vlády dotázaní na to, jak hodnotí případ svého bývalého kolegy. „Já ani nevím, proč přesně je Mlynář stíhán, takže netuším, proč on ano, a ostatní ne,“ říká ministr vnitra František Bublan. „O té věci jsem se dozvěděl z tisku a nemůžu samozřejmě do ničeho zasahovat ani se na nic vyšetřovatelů ptát.“ Jeho vládní soudruh ministr financí Bohuslav Sobotka byl stíháním Mlynáře „překvapen“ – a ani on neumí „okamžitě a z hlavy“ popsat, v čem je vina Mlynáře jiná než chyba ostatních ministrů, kteří porušili stejný předpis. Překvapen je i zástupce NKÚ Václav Peřich. „Podobných případů jsme dělali desítky a se stamilionovými škodami,“ říká, „a nikdy nebylo zahájeno trestní stíhání. Nevím, proč se to stalo zrovna v tomto případě.“


Imunita Czech Made

Ke spáchání zločinu je nutný úmysl. Ten policie Mlynářovi přisuzuje z toho, že ještě jako poslanec zvedl v roce 2000 ruku pro zákon upravující hospodaření ministerstev. Tudíž, argumentuje policie, musel o jeho existenci a náplni vědět. „Zvedl jsem ruku pro stovky zákonů a řadu z nich vůbec neznám,“ popisuje Mlynář běžnou a nevyhnutelnou praxi, kdy poslanci hlasují o řadě norem podle doporučení stranických expertů a kolegů, kteří se daným zákonem zabývají. Navíc bývalému ministrovi zásadně vadí fakt, že jeho poslanecký úkon – hlasování pro zákon – teď policie používá jako důkaz viny. „K čemu je imunita? K tomu, aby delegát mohl bez obav hlasovat – i v těch případech, kdy zvedá ruku pro zákon v zájmu poslaneckého klubu a nic bližšího o něm neví,“ říká Mlynář.

A ještě jedna věc: „nezákonnou“ společnost Testcom zapsal do obchodního rejstříku krajský obchodní soud, instituce zodpovědná za to, aby při zápisu nebyl porušen zákon. Takže shrnuto: bývalý ministr informatiky bude souzen za to, co obchodní soud pravomocně schválil jako správný postup, a vzniká absurdní situace – trestní soud bude Mlynáře stíhat za to, co mu obchodní soud schválil. Škoda nevznikla žádná. Ministr jen podepsal dokument o schválení firmy, který mu připravila a předtím podepsala pětice jeho podřízených. Podepsal to na jejich doporučení, všichni vylučují jakýkoli ministerský nátlak. V okamžiku, kdy zjistil, že se mohl dopustit chyby, svůj krok zvrátil. Co udělal, dělají běžně jeho bývalí kolegové z vlády. Přesto je stíhán a bude obžalován jen on. Státní zastupitelství tu záhadu odmítá vysvětlit, policie říká, že nemůže mluvit, a Mlynářovi bývalí souputníci z vlády sice jeho kriminalizaci nechápou, ale nezajímá je natolik, aby se v tom chtěli vyznat. Ombudsman Otakar Motejl k tomu dodává: „Je to zvláštní situace, Mlynář bude souzen a soud, který založení firmy schválil, nenese žádnou odpovědnost.“


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Jaroslav Spurný

redaktor

spurny.jpg
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 2823

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte