0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Komentáře5. 8. 20063 minuty

Chceš propagandu? Dej si inzerát

V Česku na nás z novin čím dál častěji vykukuje nebezpečný zvyk. Je na čase se mu bránit. Ten zlozvyk se jmenuje články politiků.

V Česku na nás z novin čím dál častěji vykukuje nebezpečný zvyk. Je na čase se mu bránit. Ten zlozvyk se jmenuje články politiků.

Když se člověk podívá třeba do archivu velkých německých deníků, najde od každého ze dvou posledních kancléřů v průměru jeden článek ročně. Vždy jde o výjimečnou událost, důležité téma. Například v roce 1998 napsala Angela Merkelová do deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung text, v němž se jako první člen vedení CDU distancovala od korupční aféry dosluhujícího Helmuta Kohla. Jít proti velkému Kohlovi byl risk a Merkelovou mohl stát kariéru. Anebo naopak, což se také stalo – Merkelovou za odvahu zvolili předsedkyní strany.

Ani v Británii premiéři články nepíší, výjimkou jsou mimořádné události, třeba když se blíží summit G 8 a Tony Blair chce podpořit boj se světovou chudobou. Ale že by vysvětloval svoji hádku s vůdcem opozice v parlamentu? Nebo neochotu dohodnout se na důležitém zákonu? Britští čtenáři (a tím i majitelé novin) vědí, že politik ve svém „informativním textu“ napíše jen to, co se mu hodí do krámu, a proto to není zajímavé. Všichni vědí, že je lepší, když chování politiků analyzují, obhajují, kritizují experti, a vůbec nejlepší, když politik musí čelit otázkám novinářů.

Naproti tomu česká novinová databáze vyhodí za poslední rok 171 textů z pera Jiřího Paroubka, tedy víc než jeden každé dva dny. Bylo by to k pousmání, kdyby nás to neodvádělo od dobrých zvyků zažitých v normálních zemích. Čeští politici totiž stále častěji odmítají odpovídat na nepohodlné otázky novinářů a raději vedou monology v televizních debatách nebo novinových článcích. Chodí to tak, že s novinářem nemluví a pak se dožadují „opravy“, neboli možnosti vést svou v samostatném bloku, který neruší nepříjemné námitky. Výsledkem je jakási nepřetržitá předvolební kampaň, ve které je důležité být viděn a umět se ze všeho nějak vykroutit.

Jaké je z toho východisko? České deníky by měly premiéra a další odkázat na své inzertní stránky. Tam si mohou zaplatit a psát své polopravdy doaleluja.

Zatím ale spíš sledujeme opak a smutným hrdinou je v tomto směru deník MF Dnes. Sám od sebe objednal a minulou sobotu otiskl dlouhý článek, v němž premiér jako správný slovanský odborník na všechno hodnotí české novináře. Opravdu pozoruhodný milník české žurnalistiky. Politik samozřejmě může známkovat, koho chce, jenže výpovědní hodnota takového názoru je menší než nula. Všichni politici na světě mají rádi ty novináře, kteří je pochválí a kritiku si schovají pro jiné. O ničem jiném to nevypovídá. Nezbývá tedy než oblíbencům Jiřího Paroubka (třeba Václav Moravec, Petr Nováček, Jan Macháček) poblahopřát. No a příště by nám mohl třeba Radovan Krejčíř napsat něco o svých oblíbených policistech.

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].