Událost v umění

Jméno sochaře Otakara Švece byste v Encyklopedii českého výtvarného umění hledali marně. A to přesto, že jeho nejznámější dílo načas zcela zásadně změnilo pražské panoráma a svými rozměry zastínilo i Hradčany. Šlo o neblaze proslulý Stalinův pomník, jehož silueta dominovala od poloviny padesátých let pláni na Letné. Roku 1962 bylo sousoší strženo, ale tohoto potupného konce svého největšího díla se Švec nedožil, stejně jako se nedožil ani slavnostního odhalení. Pár týdnů před dokončením pomníku spáchal sebevraždu.

Švecův osud si jako rámec pro svou archeologii národní paměti vybral umělec Martin Zet a prezentoval jej jako první letošní příspěvek k programu Galerie Na zdi. Tento projekt organizovaný Centrem pro současné umění s podporou firmy 3M začal loni čtveřicí výstav umístěných v kamenných rámech v letenské zdi. Martin Zet vědomě pracuje s geniem loci místa a konfrontuje Švecovu modernisticky orientovanou portrétní tvorbu z let 1918 až 1948 s jeho identitou tvůrce Stalinova pomníku. Kamenné rámy opěrné zdi letenských sadů, ve kterých jsou tisky umístěny, byly vybudovány v první polovině 50. let v rámci úpravy nábřeží chápaného jako součást přírodního soklu Stalinova pomníku a měly původně nést reliéfní výjevy oslavující komunistický režim. K realizaci v plném rozsahu nedošlo, ale přesto se v těchto výklencích uhnízdila propaganda, alespoň ve formě ideologicky názorných transparentů. Švecův příběh není jen osobní tragédií jednoho sochaře, ale dosti názorně…