Zhulení hipíci, končíme
Kdy už konečně dostane Amerika rozum, pošle arogantní konzervativce do háje a zvolí si někoho normálního? Podobnou otázku si klade nejeden Evropan, ale naivně. Z pohledu z Ameriky jsou normální ti, kteří dnes ve Washingtonu vládnou. S tím je nutné se smířit. Podle řady prognóz žádné „lepší“ v příštích letech nebude. Úspěch konzervativní Ameriky má totiž pevný základ, který by mohl zajímat i obyvatele starého kontinentu.

Kdy už konečně dostane Amerika rozum, pošle arogantní konzervativce do háje a zvolí si někoho normálního? Podobnou otázku si klade nejeden Evropan, ale naivně. Z pohledu z Ameriky jsou normální ti, kteří dnes ve Washingtonu vládnou. S tím je nutné se smířit. Podle řady prognóz žádné „lepší“ v příštích letech nebude. Úspěch konzervativní Ameriky má totiž pevný základ, který by mohl zajímat i obyvatele starého kontinentu.


Nejmocnější muž planety je v krizi. Dělá chyby, nedaří se mu reformy ani porazit teroristy, jeho blízké spolupracovníky stíhají skandály. Po pěti letech vlády akcie George Bushe klesají a klesají – momentálně je kdesi těsně nad příčkou třicetiprocentní podpory. I Bill Clinton byl sice po uši ve skandálu se stážistkou Monikou Lewinskou, přesto se jeho důvěryhodnost stabilně pohybovala ve dvojnásobných sférách. Důvěra v americké prezidenty je přitom tradičně velmi sledovanou veličinou a musí zajímat i nás: od ní se totiž odvíjí ochota Američanů angažovat se v zahraničí a hasit problémy, na které Evropa nestačí. Je tedy možné připravit se na výraznější politickou změnu v USA? Jsou konzervativci u konce s dechem?
Dvojice předních britských novinářů John Micklethwait a Adrian Wooldridge, dlouholetých dopisovatelů týdeníku The Economist, se domnívá, že nikoli. Tvrdí to v knize The Right Nation (Pravicový národ), která je studií amerického…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.










