Po pěti letech od pádu vlády Vladimíra Mečiara stojí Slovensko opět na rozcestí. Blížící se prezidentské volby, souběžné referendum o předčasných volbách i neustálé bouře ve vládní koalici, jež Dzurindův kabinet změnily z většinové na menšinovou vládu, to všechno kalí
obraz Slovenska jako reformní země, která bez problémů vstoupí za pár týdnů do Evropské unie a aliance NATO.
Kdo proti Mečiarovi
Prezidentské volby, jejichž první kolo bylo vyhlášeno na 3. dubna a druhé o čtrnáct dní později, mohou být jen výběrem ze špatných možností. Hlavním favoritem se zdá kandidát premiérovy Slovenské demokratické a křesťanské unie, ministr zahraničí Eduard Kukan. Je považován za architekta asi největšího úspěchu první Dzurindovy vlády v letech 1998 až 2002. Kabinet tehdy dohnal ztrátu způsobenou předtím Mečiarem a zajistil zemi místo jak v Evropské unii, tak v druhé vlně rozšiřování Severoatlantické aliance.
Kariérní diplomat Kukan se ale v domácí politice prakticky neprojevoval, a pokud ano, tak jako věrný spojenec premiéra Mikuláše Dzurindy. Jeho nominace je z tohoto pohledu nejen odměnou, ale také sázkou na jistotu. Jako nekonfliktní, až bezbarvý politik, jehož tiskové konference i rozhovory jsou nudné k uzoufání, se zdá mnohým Slovákům docela dobrým řešením. Hlava státu má minimální pravomoci, je především reprezentativní figurou.
Až 25 % Slováků, kteří by ho volili podle průzkumů v prvním kole, nevadí ministrova minulost dlouholetého člena…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
