V článku Vražda bijce muslimů (Respekt č.46/2004) se Marek Švehla dopustil několika nepřesností, které mohou poněkud zkreslit obraz nynějšího sociálního a kulturního napětí v Nizozemsku, a které proto stojí zato uvést na pravou míru…
Ať to není Maročan
Hned v úvodu autor konstatuje, že jak politik Pim Fortuyn, tak režisér Theo van Gogh zemřeli, neboť „kritizovali vyznavače Alláha“. Vražda Pima Fortuyna v roce 2002 byla však spáchána (z ne zcela jasných důvodů) aktivistou za práva zvířat nizozemského původu. Ještě než tato skutečnost vyšla najevo, všeobecné přání se neslo v duchu hesla: „Ať, proboha, vrahem není Maročan“. Už léta totiž narůstalo napětí mezi marockou menšinou a zbytkem nizozemské společnosti. Úleva, že se tedy jednalo o sólovou akci jednoho podivína, a ne o čin organizované skupiny radikalizovaných Maročanů, byla velká, ale bohužel dočasná. S vraždou Thea van Gogha se definitivně odkryla propast mezi zradikalizovanou částí islámské menšiny (převážně tvořenou Maročany) na jedné straně a zbytkem nizozemského obyvatelstva na straně druhé (včetně umírněných muslimů). Tímto se dostáváme k druhé nepřesnosti. Článek tvrdí, že v Nizozemsku „nejsou největším sociálním problémem muslimští imigranti, ale přistěhovalci z Malých Antil v Karibiku“. Muslimové jsou, podle…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 49 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
