Přes nepopiratelné kvality jsou knihy letos pětašedesátiletého Vladimíra Körnera poněkud zastíněny věhlasem filmů, k nimž napsal scénáře. V jeho osudu i tvorbě se obě média prolínají. Vystudoval filmovou dramaturgii a valnou část života pracoval na Barrandově, v 60. letech se však nejdřív prosadil jako slibný prozaik. Jeho příběhy rovněž přecházejí z knih do filmů a naopak. Vesměs zpracovávají historickou látku a vyznačují se smyslem pro osudovost, nadčasová dramata a expresivní básnivost. K vydávání Spisů Vladimíra Körnera se spojilo pražské nakladatelství Dauphin s družstvem nakladatelů Periplum z Olomouce. Jako první vychází osmý svazek s novelou Psí kůže, jež vznikla ze scénáře pro stejnojmenný film z roku 1984, a dosud nepublikovaným románem Kámen nářků z roku 1997.
•••
VKritické příloze Revolver Revue č. 28 převládají reflexe věnované literatuře, divadlu a výtvarnému umění. Za zmínku stojí například zamyšlení Martina Hyblera nad knihou Jasunariho Kawabaty Smutek a Krása, článek Tomáše Glance o souvislostech mezi uměním a politikou v Rusku, které obzvlášť přeludně odráží případ legendárního sochaře Ernsta Něizvěstného, bouřliváka z undergroundu, ale také autora náhrobku Nikity Chruščova, sarkastické pozastavení Karla Halouna nad nešvary v nakladatelské praxi – napodobování cizích grafických úprav – nebo souhrnná recenze představení Pražského…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
