Už toho máme po krk

„Je mi osmnáct let a matka mi ještě nedovolila jít s ostatními demonstrovat. Alespoň se tedy modlím za to, aby měly demonstrace úspěch a aby v naší zemi byla svoboda. Nepotřebujeme cizí pomoc, protože Íránci velmi dobře vědí, jakou cestou mají jít.“ „Lidi naložili náklaďák kamením, aby měli co házet na policajty a další zastánce režimu. Holky si sundaly šátky a křičely pěkně drsný slogany proti tomuhle krutýmu režimu. Potřebujeme pomoc Západu. Už toho máme po krk.“ Řeč je o Íránu a dva emotivní hlasy z internetové diskuse BBC patří k tisícům mladých lidí, kteří se v uplynulých dnech vzbouřili proti vládě ajatolláhů. Stejně jako všechny předchozí byl i tento výbuch vzteku tvrdě potlačen. Radikalizace studentů ale roste.

Místo Chomejního satelit

Poslední týdny ukazují, že se ajatolláhům začíná jejich totalitní vládnutí komplikovat. Po USA i Evropská unie požaduje, aby Teherán dovolil mezinárodní dohled nad svým podezřelým jaderným programem. Pokud se tak nestane, hrozí Unie sankcemi. Vedle toho se v Teheránu a dalších velkých městech bouří mladí lidé. Režim zatím reaguje tak, jak byl v posledních dvaceti letech zvyklý: výtky ze světa odmítá a nespokojené mladé lidi bije a zavírá.

Protesty začaly desátého června a pokračovaly zhruba týden. Šlo sice o největší demonstrace za poslední čtyři roky, přesto do ulic Teheránu a dalších sedmi velkých měst…