Málokterý rok byl v poslední době tak vymknutý z klimatického normálu jako ten letošní. Nejprve v lednu a únoru padaly teplotní rekordy, pak přišly horké jarní dny následované během léta čtyřmi náběhy na povodně a zakončené srpnovou velkou vodou. Nejnověji se pak před dvěma týdny přes republiku přehnala ničivá větrná bouře, která zanechala bez elektřiny víc domácností než záplavy. Na Klínovci vítr dosahoval rychlosti 198 km za hodinu a tisíce vyvrácených stromů zatarasily řadu silnic. Pamětníci z šumavských a jesenických vesnic shodně tvrdili, že takovou fukeř nepamatují. Opakovali tak víceméně totéž, co pár týdnů před tím říkali také starousedlíci v jižní Francii, na Maltě, Krétě i jinde v Evropě. Děje se s větry opravdu něco mimořádného, nebo jsme o jejich chování jen podrobněji informováni?
Rybník na rynku
Tornáda a větrné bouře známe hlavně z amerických zpráv a filmů. Neznamená to však, že by neexistovala také ve střední Evropě. Ano, dokonce i v tak mírných šířkách, jaké se rozprostírají mezi Portugalskem, Francií, Německem, Českem, Polskem a Pobaltím, se v průměru pětkrát do roka objeví větrný vír rotující rychlostí několika set kilometrů za hodinu. Protože zde však dříve nebyla tornáda vůbec sledována, určuje se dnes jen obtížně, zda jich přibývá. Můžeme se však domnívat, že ano, neboť jsou od 50. let stále častějším jevem i v USA a většina ostatních sledovaných klimatických extrémů má podobný četnostní průběh na obou stranách Atlantiku.
…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
