K nejoblíbenějším politickým anekdotám 80. let patřil popis socialistické ekonomiky jako osmého divu světa. Všichni mají práci. I když jsou všichni zaměstnaní, nikdo nic nedělá. Přestože nikdo nic nedělá, všichni plní plán na 105 %. Třebaže se plní na 105 %, nikde nic není. Nikde nic není, a přesto všichni všechno mají. I když všichni všechno mají, každý krade. Přestože všichni kradou, nikde nic neschází. O podobné žerty nebyla nouze, skutečný stav zdejšího hospodářství ale znala jen úzká hrstka vyvolených. Popsat centrálně plánovanou ekonomiku v posledních letech její existence se nepodařilo ani po dvanácti letech svobody. Znovu se o to pokouší Respekt a důvody, proč to nejde, jsou zatím prvním výsledkem pokusu.
Tajné obchody
Hospodářské výsledky i stav jednotlivých odvětví byly po celou dobu trvání komunistického režimu pečlivě střeženy. Zaměstnanci statistického úřadu, který shromažďoval „citlivé“ údaje a pracoval s nimi, patřili k nejpřísněji prověřovaným. Důležité pozice ve statistickém úřadě a dalších podobných institucích obsazovala svými důstojníky přímo politická policie, která své lidi dosazovala i do vedení podniků považovaných za strategické. „V druhé polovině osmdesátých let tak byla pod přímým dozorem Státní bezpečnosti zhruba třetina veškeré zdejší produkce,“ říká pracovník Československého dokumentačního střediska Radek Schovánek. Po roce 1989 vyšlo několik studií popisujících fungování komunistického ekonomického modelu,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
