Letošní migrační vlna českých Romů do Velké Británie a dalších zemí nezůstala bez odezvy. Premiér Špidla je vyzval, aby neodcházeli, a vláda následně přijala návrh akčního plánu, který by měl dalším hromadným žádostem o azyl v zemích EU a Norsku napříště zamezit. Nechme protentokrát stranou pozornosti důvody, které k těmto žádostem vedou. Přejděme bez hodnocení i opatření, jež by měla situaci Romů řešit, a podívejme se aktuálně pouze na to, co může stát bezprostředně učinit pro to, aby jejich rozhodnutí odejít do zahraničí alespoň neposiloval.
Neznámá konta
K faktorům, které mohou migraci ovlivnit, patří systém sociálních dávek. Připomeňme zde jen, že smyslem jejich značné části (určené zákonem 482/1991 Sb.) je lidem, kteří nemají jiné možnosti a zdroje obživy, poskytnout nezbytné minimální prostředky k životu a že podle zákona je mohou za přesně stanovených podmínek získat všichni zdejší občané, kteří jsou v ČR hlášeni k trvalému pobytu. Paragrafy přitom mimo jiné také jasně říkají, že tyto příspěvky nelze pobírat za dobu, kterou příjemce stráví v cizině. Tolik teorie. Praxe ovšem bohužel vypadá poněkud jinak. Dávky totiž jejich adresátům většinou chodí na bankovní konto, a pokud tedy jeho majitel nenahlásí svůj odjezd, nikdo na jeho pobyt v zahraničí zpravidla nepřijde. Peníze „na přežití“ tak nezřídka nadále chodí i těm, kdo třeba v zahraničí žádají o azyl a jsou tam díky azylovému řízení po celou dobu sociálně zajištěni. Podstatně větší a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
