Německý ministr zahraničí a vicekancléř Joschka Fischer podle očekávání osobně ustál aféru s publikací 28 let starých fotografií, na kterých coby mladý radikál mlátí policistu (podrobně viz Respekt č. 3/2001). Nicméně celá věc vyvolala na německé politické scéně velký rozruch. I ten vyzněl podle očekávání? To nelze říci.
Útok ze dvou stran
Zatímco při své svědecké výpovědi v procesu s exteroristou Kleinem (16. ledna) se Fischer opět ukázal jako vynikající řečník, který uváděl do rozpaků prokurátora i předsedu soudu, za zkoušku ohněm posloužila o den později debata ve Spolkovém sněmu - ta se zaměřila výlučně na jeho „revoluční minulost“ v letech 1967–76. Fischer, jenž má horkou hlavou a rád rychle přechází z obrany do útoku, byl atakován ze dvou pozic - nejen konzervativní unií CDU/CSU, ale překvapivě i liberální FDP. Strana, která až na dvě výjimky - „velká koalice“ koncem 60. let a nynější „rudozelená koalice“ - byla od roku 1945 stále u moci, se v posledních dvou letech přikláněla k závažnému rozhodnutí: nabídnout se v příštích spolkových volbách jako alternativní partner sociální demokracii namísto nevypočitatelných Zelených. Teď ale náhle změnila směr a ostře zaútočila na Fischera. Odkud ta proměna? Na nedávném sjezdu FDP byla naplněna dohoda, podle níž dosavadní předseda strany, bezbarvý a nejistý Wolfgang Gerhardt, uvolní šéfovské místo Guidovi Westerwellemu, mladému a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
