Dva výstavní soubory amerických fotografů s názvem Scenérie & hráči a Podoby zla měly být původně v české metropoli představeny společně v Domě U Kamenného zvonu. Nakonec od sebe obě instalace dělí z provozních důvodů pár stovek metrů Staroměstského náměstí. Je to na škodu věci. Retrospektiva provokativního tvůrce Andrese Serrana (1950) našla v podzemí Domu U zlatého prstenu členité historické prostředí a jednotlivé cykly jsou rozvrženy tak, že divák může v jakýchsi samostatných „kobkách“ díla prožívat v relativní intimitě. Problémem je, že od velkoformátových zvětšenin nelze pokaždé náležitě poodstoupit - návštěvník je stísněnými prostory tlačen do obrazu. A s místem je potíž i ve druhém patře Staroměstské radnice, kam byla instalována kolektivní výstava Scenérie & hráči, s podtitulem Divadelní mnohoznačnost v americké fotografii. Zde jsou nad sebe a vedle sebe příliš nahuštěna díla různých autorů, formátů a výrazů, čímž je vnímání toho, co je opravdu spojuje, značně ztíženo. Přitom právě odstup je pro oba zmíněné podniky podstatným parametrem: nejen ve smyslu fyzického prostoru, jenž má být dílům poskytnut, nýbrž i co se týče jejich vnímání a posuzování.
Znovu stvořit svět
Představme si, že by se obě výstavy sešly pod jednou střechou. Určitě by jejich prohlídka měla začít kolekcí Scenérie & hráči, jež byla připravena londýnskou galerií White Cube ve spolupráci s newyorskou redaktorkou a kurátorkou Louise Neriovou a s redaktorem a kritikem…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
