Světem duní tamtamy, které zvěstují nové slovo „flexibilita“ a nahlas tak oznamují změnu přístupu k práci. Naše odborná i pracovní veřejnost zatím zůstávají v klidu. Poslední dokumenty OECD a jiných mezinárodních organizací se flexibilitou práce intenzivně zabývají. Ve stostránkové „Strategii rozvoje lidských zdrojů pro Českou republiku“, kterou koncem minulého roku zpracovali naši přední odborníci za peníze z Evropské unie, se ale takový termín vyskytuje pouze třikrát, navíc jakoby nedopatřením. Pro ČSSD a odbory je přitom pracovní flexibilita symbolem vykořisťovatelského kapitalismu, který má z lidí nadělat poddajné články globalizačního soukolí. Nikdo takovému pojetí neodporuje, analýzy chybějí.
Amerika, nebo Evropa
Slovo „flexibilita“ má více významů. Pro jedny se stalo důležitým heslem modernizace a ekonomické svobody, pro druhé naopak představuje nástroj, který se snaží člověka zcela podřídit ekonomickým zájmům, což může ničit jeho osobnost i sociální soudržnost celé společnosti. Někteří badatelé proto rozlišují flexibilitu podle jejího vztahu k sociálnímu státu: může být adaptivní, nebo inovativní. Adaptivní flexibilita žádá osvobodit pracovní síly od nadměrné sociální ochrany. Její inovativní obdoba nechce člověka jen pasivně přizpůsobit práci, ale očekává, že se sám aktivně přizpůsobí právě pomocí a prostřednictvím sociálního systému. Právě ten totiž vytváří stabilní prostředí, ve kterém lidé mohou snáze měnit své pracovní dovednosti a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
