Přísloví říká, že potrefené husy kejhají nejvíce. Zbyněk Zeman tedy zřejmě mířil dobře, když čtyři věty z jeho rozhovoru (Respekt č. 18/2001), které se týkají Ústavu pro soudobé dějiny, vyvrací ředitel této instituce Oldřich Tůma v článku o čtyřech normostranách (Respekt č. 25/2001). Spor se vede o to, zda se Ústav pro soudobé dějiny (ÚSD) věnuje dostatečně a adekvátním způsobem dějinám komunismu. Zemanův názor, že nikoli, odmítá Tůma s poukazem na desítky publikací a stovky článků vydaných pracovníky ústavu.
Sborník sem, sborník tam
Takový způsob hodnocení má sice vážnou chybu - nezohledňuje kvalitu publikovaných textů - ale pro hrubou orientaci se jistě použít dá. Podíváme-li se ovšem do bibliografií na produkci jednoho každého vědeckého pracovníka ÚSD, musíme dojít k závěru, že většina z nich mnoho nepublikuje. Tak samotný Oldřich Tůma uveřejnil od roku 1992, kdy začal v ÚSD pracovat, do roku 1999 jen jednu samostatnou monografii (o 84 stranách), jeden sborník dokumentů a šest článků, které se dají považovat za vědecké studie. (Zjednodušeně považuji za takové všechny, které mají deset a více tiskových stran a byly publikovány v samostatných sbornících, nebo časopisech, ve kterých se dá očekávat recenzní řízení.) O mnoho lépe na tom není ani Tůmův zástupce Jiří Kocian, který od roku 1994, kdy do ústavu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 34 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
