Zájem médií o dějiny a jejich vykladače by byl pozitivním jevem. Kdyby ovšem debata o historiografii nebyla často vedena z opačného konce, než je to smysluplné. V 18. čísle Respektu se k problémům české historiografie v rozhovoru s Viktorem Šlajchrtem vyslovil i odborník bezpochyby kompetentní, profesor Zbyněk Zeman. Protože hovořil především o historiografii nejnovějších dějin, věnoval značnou část svého - hodně kritického – výkladu také práci Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Obraz, který profesor Zeman čtenáři sugeruje, je však velmi nepřesný. Mně tak zbývá nevděčná úloha člověka, který čtenáře nudí čísly, aby věci uvedl na pravou míru.
Je nás víc
Podle profesora Zemana „se dá spolehlivě říci, že historie komunismu v Čechách není ve středu zájmu ústavu“ a že „výsledky by byly ještě méně uspokojivé, kdyby tam nepůsobil Karel Kaplan, jenže osamocený jedinec tak rozsáhlou záležitost zpracovat nedokáže“. Bez práce Karla Kaplana si historiografii nejnovějších dějin Československa skutečně nelze představit. Ale přestože jde o historika, jemuž se rozsahem a hloubkou znalostí i produktivitou práce málokdo vyrovná, nevydá jeho práce za práci celého Ústavu pro soudobé dějiny (ÚSD) a období komunistického režimu se zdaleka nevěnuje jen on. Oddělení pro výzkum období 1945–89 má více vědeckých pracovníků než tři další oddělení ústavu dohromady. Z asi dvou stovek publikací, které…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
