Lhát se prostě nemá
Jaký je obecný smysl lustrací? Eliminovat možnou hrozbu pro demokracii, nebo usmířit rozdělenou společnost? To není jen řečnická otázka. Polsko má za sebou horké lustrační léto, jež plnilo i stránky českých novin: dva kandidáti na úřad hlavy státu, Lech Walesa a Alexander Kwasniewski, stanuli před lustračním soudem a ten je teprve před deseti dny uznal za způsobilé kandidatury. Nezhroutí se Polsko? Vždyť co by se dělo, kdyby u nás dva prezidentští kandidáti měli lustrační problémy? Tato obava čišela z řady českých komentářů. Jako by autoři zapomněli na existenci různých lustračních modelů. A nejde jen o problém postkomunistického světa. Lustrační orgány najdeme i v Jižní Africe či Guatemale (ve Španělsku nikoliv, ale sami Španělé si nejsou jisti, zda tlustá čára za frankismem byla tou nejlepší cestou) a do stejné rubriky lze do značné míry zařadit i proslulý senátní proces s americkým prezidentem Clintonem. Český model lustrací zkoumá, zda dotyčný spolupracoval s StB, obecně zda se provinil. Představme si jeho uplatnění na případy polské a Clintona. Otázky by v novinářské licenci zněly asi takto: Byl v evidenci StB? Koho udal? Co za to bral? (Walesa a Kwasniewski.) Co s Lewinskou prováděli? Jak často? V jaké pozici? (Clinton.) Ze zkoumání by pak vzešel verdikt: Nemůže být dotyčný politik eventuálně vydíratelný? Hřešit se prostě nemá. Polský model lustrací zkoumá, zda dotyčný ve svém lustračním prohlášení nelhal, což se blíží podstatě procesu impeachmentu s Clintonem.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
