Od Bělehradu k Vídni

Je praktičtější usilovat o to, co právě převládající názor považuje za správné, nebo o to, co je v dané situaci reálné? (Jinými slovy: Jednejme nadále s Miloševičem, ještě nebyly vyčerpány všechny možnosti smíru v Kosovu.) Může být vůbec správné něco, co se zrovna nejeví reálné? (Jinými slovy: Nevměšujme se silou do problémů Balkánu, když jim stejně nerozumíme.) Platí v Evropě levičácká premisa „nevíme, co chceme, ale chceme to hned“? (Jinými slovy: Nebombardujme Jugoslávii, když není vytčen politický cíl celé kampaně.) Český politický realismus, ideový směr, který po loňském bombardování Jugoslávie na podobných otázkách vykrystalizoval, zažívá právě nyní svoji druhou mízu. V jejím rámci Václav Klaus navštívil o posledním červnovém víkendu Evropou ostrakizované Rakousko. Na Evropském fóru ve Wachau pronesl podstatné politické myšlenky.

Do suverenity se vejde vše

„Evropa nyní prožívá chvíli zásadního zpochybnění národních států, vlastně jejich suverenity,“ řekl Václav Klaus v citaci Lidových novin publiku ve Wachau, v němž byl i rakouský kancléř Wolfgang Schüssel. Svá slova dále upřesnil: „Letošní zacházení Evropské unie s Rakouskem, které je jejím členem, loňské zacházení mezinárodní komunity s Jugoslávií, ale i poněkud zvláštní zacházení Evropské unie s aspiranty na její členství ze střední a východní Evropy jsou ze stejného soudku.“ Pravda, členství v EU skutečně vyžaduje rezignaci na značnou část státní suverenity, nálety na Jugoslávii se…