Stav blízký panice

V noci ze čtvrtka na pátek vstoupili do Čečenska vojáci Ruské federace. Tři roky po červnu 1996, kdy skočila rusko-čečenská válka, která si vyžádala sto dvacet tisíc obětí, se hovoří o počátku nové války na Kavkaze. Proč? Chyby, jichž se Moskva v analýze situace i v praktickém řešení krize dopouští, proti ní totiž pravděpodobně postaví i ty síly, jež původně z obav před islamistickými fundamentalisty, vedenými čečenskými polními veliteli, stály na její straně.Přesto se nynější situace liší od konfliktu z let 1994–96. Především jde o masmediální průpravu. Nedávné teroristické akty - výbuchy v Moskvě a v dalších ruských městech - uvrhly ruskou veřejnost do stavu blízkého panice. Teror totiž Rusové znali jen zprostředkovaně a jeho premiéra na území Ruska je zastihla psychologicky nepřipravené.

Nejprve čečenofobie

Roli hraje i vnitřní politický boj, který před parlamentními volbami (19. prosince 1999) graduje. Podle některých scénářů, spíše konspiračních než reálných, nestáli za výbuchy hlavně v Moskvě ani čečenští separatisté, ani polní velitelé typu Šamila Basajeva, ale jisté ruské síly, které ve stoupajícím napětí sledovaly politický cíl: snížit vysokou prestiž a popularitu moskevského primátora Jurije Lužkova. Lužkov je nejen odpůrcem prezidenta Jelcina, ale i jeho kritikem. Jako jeden z mála ruských politiků - s výjimkou opozice - kvitoval skutečnost, že Jelcin a jeho „rodina“ se stali hrdiny pokořující korupční aféry, jež dosud rozehřívá…