Arménský kostel v centru ázerbájdžánské metropole Baku zavřeli hned na začátku války. Výrobnu sádrových dlaždic v hlavní lodi kostela později vystřídala kuchyňka zahradní restaurace, jejíž plastikové stolky lemují jeho zdi. Pokud vás však tato středověká památka zajímá, musíte nejdřív uplatit ozbrojeného strážníka a zároveň se zapřisáhnout, že s Armény nemáte nic společného. Rovněž ázerbájdžánská, tedy šíitská svatá místa v oblasti Armény obývaného Náhorního Karabachu (česky Černá zahrada) a na Armény okupovaných ázerbájdžánských územích byla znesvěcena nejbarbarštějšími způsoby. Takto dnes působí oblast prvního kavkazského konfliktu postsovětské éry, přesněji řečeno prvního konfliktu, který ještě za Gorbačovovy vlády tuto éru předznamenal, který byl předehrou událostí v Abcházii, Čečensku i Dagestánu. Nicméně i tady se cosi hýbe.
Tajně o společném
Ázerbájdžánský prezident Hejdar Alijev a jeho arménský kolega Robert Kočarjan se koncem srpna již potřetí během tří měsíců sešli u dalšího kola jednání, která přinesla jiskru naděje na urovnání ázerbájdžánsko-arménského sporu o Náhorní Karabach a okolní území. Analytici se ovšem shodují v názoru, že před jakýmkoli závěrem bude třeba překonat mnohé překážky. Několikahodinové setkání proběhlo za zavřenými dveřmi a jeho výsledky jsou tajné. Dokonce i nejbližší poradci obou prezidentů tvrdí, že nic přesnějšího nevědí. Vůbec první ozbrojený etnický konflikt na území bývalého SSSR upoutal pozornost světa…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
