Na hlasitém odporu českých sociálních demokratů proti účasti občana SRN Franze Neubauera v nevládním česko-německém Diskusním fóru nejsou vůbec důležité jejich argumenty. Ty byly totiž tak chabé, vykonstruované a směšné, že je bylo možné vyslovit jen v monologu a nejlépe z řečnického pultu. Snad i oni sami si to uvědomují, a proto je příznačné, že se do žádné další polemiky nepouštějí a že věc pokládají svým protestem nejspíš za vyřízenou. Podstatná totiž vůbec není osoba Franze Neubauera, nýbrž vědomí, že podobnými populistickými gesty u nás většina politiků nemůže nic ztratit, že naopak významnou část voličstva podobné heroické projevy národní mužnosti uspokojují a slyší na ně.
V poslední epizodě s Neubauerem však nejde pouze o styl sociálnědemokratické politiky. Parlamentní kravál ukázal i to, jakým nestráveným soustem je pro českou veřejnost vlastní minulost. Přesněji řečeno - představa o vlastní minulosti.
Alergie a neurózy
Pro ty, jimž je gesto sociálních demokratů určeno, stačí použít pár termínů a několik jmen a již končí diskuse, neboť vše je do skonání světa jasné. Stačí, aby se někde objevily výrazy jako landsmanšaft, sudetští Němci, Franz Neubauer, vyhnání, a českému „levicovému“ voliči naskakují ty nejčernější asociace. Už jen samotný zvuk těchto slov je dostačující, aby se v něm ozval instinkt husity a obránce národních zájmů.
V obecném povědomí vznikl vinou izolace, tradičního i nového komunistického nacionalismu,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
