Od doby, kdy už příjmové rozdíly mezi lidmi nepocházejí od Boha, ale od lidí samotných, jsou neustálým předmětem sporů. Většina lidí je nějak trpí, avšak s mnoha podmínkami: jen ať nejsou moc velké, ať jsou opravdu zasloužené a ať už se raději nezvětšují. Pro velikost nerovností či pro velikost zásluh však neexistují žádná zcela objektivní měřítka. Středověcí scholastikové se sice hádali o tom, jak má vypadat „spravedlivá odměna“ pro různá povolání, a moderní ekonomové se na matematických modelech cvičí ve výpočtu „rovnovážné mzdy“, ve skutečnosti hraje při stanovení ceny za práci (stejně jako u jiných cen) důležitou roli i moc zúčastněných partnerů. Cena práce je proto vždy politickou otázkou - záleží na tom, jak nerovnosti vnímá společnost a zda je považuje za legitimní. S vyzráváním společenské scény se i u nás politický náboj této otázky zvětšuje.
Třídní boj se blíží
Změny v názorech na ekonomické nerovnosti můžeme sledovat v pravidelných sociologických výzkumech. Z nich jasně vyplývá, že tyto postoje jsou stále pevněji spjaty s politickou a stranickou volbou dotázaných. Například podle šetření, které provedl STEM v dubnu pro Unii svobody, se téměř sto procent příznivců levice domnívá, že vlastníci velkých podniků bohatnou na úkor dělníků, že obyčejní pracovníci nedostávají spravedlivý díl z národního bohatství a že v zásadě existuje jedno právo pro chudé a jiné pro bohaté. Z pravé strany politického spektra se k takovým názorům hlásí "pouze…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
