Mučedník dějin v roli zrádce

Psychologie národa se v lecčems podobá psychologii lidského jedince - i národ má tendenci vytěsňovat z paměti okamžiky zahanbujícího selhání. I proto česká historiografie dlouhá desetiletí přehlížela téma protektorátní vlády a různých skupin aktivisticky kolaborujících s nacisty. Navíc by podrobnější pohled do protektorátních poměrů nepochybně ukázal, že dělníci a rolníci, tyto třídní pilíře komunismu, se nechali celkem hladce zkorumpovat, aby spolupracovali na válečné výrobě, zatímco inteligence, vrstva i komunistům nemilá, byla nacisty hromadně masakrována.

Doba protektorátu je přitom pro pochopení dalších českých dějin klíčová, neboť právě tehdy se zrodil mravní marasmus, který pak ovládl (a dosud bohužel do značné míry ovládá) českou společnost. Podrobně se o ní dočteme v průkopnické práci před dvěma lety zesnulého historika Tomáše Pasáka, který se několik desetiletí probíral kalným bahnem dobových dokumentů a shromáždil i vzpomínky dnes už nežijících pamětníků. Jedním z výsledků je jeho monografie JUDr. Emil Hácha (1938–1945).

Přijatelný stařec

Období, kdy Hácha zastával úřad, dělí Pasák na tři etapy podle jeho zdravotního stavu, a tedy i podle míry odpovědnosti, kterou nesl za svá rozhodnutí. Do roku 1941 podle něj státní prezident úpěnlivě hájil zájmy národa, z nichž za nejdůležitější považoval prosté biologické přežití. Druhé období 1941–1943 zahájil Heydrichův příchod do Prahy, kdy byl prezident zbaven důvěryhodných spolupracovníků…