Mučedník dějin v roli zrádce
Psychologie národa se v lecčems podobá psychologii lidského jedince - i národ má tendenci vytěsňovat z paměti okamžiky zahanbujícího selhání. I proto česká historiografie dlouhá desetiletí přehlížela téma protektorátní vlády a různých skupin aktivisticky kolaborujících s nacisty. Navíc by podrobnější pohled do protektorátních poměrů nepochybně ukázal, že dělníci a rolníci, tyto třídní pilíře komunismu, se nechali celkem hladce zkorumpovat, aby spolupracovali na válečné výrobě, zatímco inteligence, vrstva i komunistům nemilá, byla nacisty hromadně masakrována.
Doba protektorátu je přitom pro pochopení dalších českých dějin klíčová, neboť právě tehdy se zrodil mravní marasmus, který pak ovládl (a dosud bohužel do značné míry ovládá) českou společnost. Podrobně se o ní dočteme v průkopnické práci před dvěma lety zesnulého historika Tomáše Pasáka, který se několik desetiletí probíral kalným bahnem dobových dokumentů a shromáždil i vzpomínky dnes už nežijících pamětníků. Jedním z výsledků je jeho monografie JUDr. Emil Hácha (1938–1945).
Přijatelný stařec
Období, kdy Hácha zastával úřad, dělí Pasák na tři etapy podle jeho zdravotního stavu, a tedy i podle míry odpovědnosti, kterou nesl za svá rozhodnutí. Do roku 1941 podle něj státní prezident úpěnlivě hájil zájmy národa, z nichž za nejdůležitější považoval prosté biologické přežití. Druhé období 1941–1943 zahájil Heydrichův příchod do Prahy, kdy byl prezident zbaven důvěryhodných spolupracovníků…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
