Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Kultura

Nejnadějnější je nihilismus

Dílo Ladislava Klímy (1878–1928) je té povahy, že pro ty, kteří se jím nechají uchvátit, bude již pak vždy nevyčerpatelným rébusem, halucinogenem a vášní - pro čtenáře, pro editory, pro seriózní filozofy i intelektuálněji založené opilce. Interpretačních možností nabízí nejradikálnější filozof, co kdy chodil po Čechách, tento „myslitel nemyslitelného“, nebývalé množství. Jedna z nich je ta, jež zdůrazňuje svět jako prostředek nekonečně svobodné, tvořivé hry, díky které se člověk stává suverénním tvůrcem, herakleitovským Diem v dětském věku, který si s celým univerzem pohrává jako s balonem. Taková hra je součástí extáze, jejímž prostřednictvím se filozof vztahuje k celku, ozařuje jej, jedním gestem mu dává vznikat a druhým zanikat, a to vše se svrchovaností a svobodou, která je určována jen tvůrcovou neomezenou komandující vůlí. Metafyzická vize světa se v takovém stvořitelském procesu mění ve vizi uměleckou. Jednou z podob, v nichž může takový právě stvořený vesmír existovat, je divadlo.

Rekonstrukce z cárů

O tresť - která však nemůže být víc než výsekem - z klímovského světa se před nedávnem pokusil jeden z protagonistů Pražské pětky, impresário Recitační skupiny Vpřed Lumír Tuček. Spolu s Janem Hladkým připravili z filozofových literárních textů scénický kompilát, jejž pojmenovali spíše efektně než přesně Boj o vše. Tak totiž nazval ve 40. letech editor Jaroslav Kabeš výbor z Klímových deníků a korespondence - mimochodem sám Klíma měl pro své…

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.

Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].