Počátek konce Belleville
LUBOMÍR MARTÍNEK (* 1954) odešel na konci 70. let do Paříže, kde spolu s Petrem Králem, Martinem Hyblerem, Patrikem Ouředníkem a Prokopem Voskovcem představoval jinou podobu českého intelektuálního exilu než tu, která splynula se jménem Milana Kundery. Martínek prošel celou řadou nevšedních zaměstnání (sociální asistent, námořník, serigraf, stavitel lodí atd.), navíc při každé příležitosti mizel za obzor, což praktikuje dodnes. Jeho nomádský způsob života je doprovázen soustavným pokusem dát mu řád prostřednictvím literárního sebevyjádření. Svoje první texty publikoval v Kolářově pařížské „Edici K“ a v Indexu, v Čechách zatím vydal v nakladatelství Český spisovatel prózu Linka č. 2, 1992 a cestopis Mys dobré beznaděje, 1994; v bratislavském Fragmentu experimentální prózu Persona non grata a v pražském Prostoru eseje Nomad`s land, 1994. V nejbližší době má ve stejném nakladatelství vyjít próza Palimpsest.
Vystřídal jste spoustu profesí a procestoval kus světa: byl jste v Indii, Nepálu, ve Střední a Severní Americe, Polynésii, Africe atd. Je to pro vás hledání, nebo spíš potřeba bránit se stereotypům, konvencím a šedivosti?
Málokdy mám jasno, proč se vydám na cestu. Někdy je to výprava za pubertálním snem, jindy pouhá neschopnost nechat utéct příležitost, nevybočit z částečné omrzelosti. Občas se stane, že podniknu expedici proti svým averzím, jako je třeba pohlednicová exotika, anebo za…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.