Největší sraz olympijských sportovců v dějinách, který právě začal v Atlantě, bude zcela jistě sledovat se smíšenými pocity Američan Robert Helmick. Částečně může být nadšen: právě on se totiž nejvíc zasloužil o to, že se výroční stá olympiáda nového věku nekoná v Athénách, ale v nepříliš známém městě na jihu USA. Úspěch měl ovšem svoje následky a ty dnes Helmickovi kalí radost: krátce po vítězství svého favorita byl totiž bez přesného vysvětlení vyloučen z Mezinárodního olympijského výboru. Jde teprve o třetí vyhazov ve stoleté historii MOV a podle zasvěcených kruhů jsou jeho důvody jasné: Helmick si svou kampaní za Atlantu znepřátelil vlivné olympijské diplomaty stojící na straně Athén. Ti se mu sice dokázali pomstít, ale výsledek jeho práce už nesmazali: morální právo kolébky olympiád přehrál důraz amerických manažerů. Pro vývoj moderního olympionismu je to příznačný moment.
Nejlepší na olympiádu
Olympijské hry jsou vedle své stoleté tradice výjimečné i svými spory, které je od samého začátku provázejí. Například zásada, že o medaile se smí ucházet jen ryzí amatéři, dlouho nutila hlavy MOV ke změnám definice profesionalismu. Původně byl amatérem sportovec aristokrat, který vůbec nepracoval, zatímco například zedník byl pokládán za profesionála. Později se kleště amatérismu rozvíraly a nepřípustné se stalo povolání jakkoliv související se sportem: na olympijské hry nesměl například učitel tělocviku. Američané řešili od dvacátých let omezení…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
