Sto milionů v pohybu
V historii lidstva docházelo často k přesunům velkého množství obyvatel na kratší či delší vzdálenosti a střet nově příchozích se starousedlíky byl vždy jedním z nejvýznamnějších civilizačních hybatelů.

V historii lidstva docházelo často k přesunům velkého množství obyvatel na kratší či delší vzdálenosti a střet nově příchozích se starousedlíky byl vždy jedním z nejvýznamnějších civilizačních hybatelů. Směr migračních pohybů není ovšem ustálený. Tak například z Evropy odcházely po dlouhá staletí desítky milionů lidí do všech koutů planety. Po druhé světové válce a po rozpadu koloniálních impérií se situace obrátila a v osmdesátých letech začal i v typických evropských vystěhovaleckých zemích (Itálie aj.) převažovat trend imigrační.Migrační proudy dnes s sebou strhávají více než sto milionů lidí po celém světě. Většina z nich se snaží dostat z ekonomické mizérie rozvojového Jihu do některé z demokratických a prosperujících zemí Severu. Problémy spojené s často velmi obtížnou integrací přistěhovalců jsou, především v Evropě, předmětem mnoha výzkumů, diskusí a studií. Ucelenou a propracovanou teorii vztahů populace starousedlé (dominantní) a populace nově příchozí (minoritní) přináší ve své poslední knize Osud přistěhovalců (Le Destin des Immigrés) vlivný francouzský kulturní antropolog a historik Emmanuel Todd (* 1951). Jeho kniha odpovídá na dvě kardinální otázky: Proč v některých západních zemích dochází spíše k asimilaci přistěhovalců a v jiných spíše k jejich segregaci, a z opačného pohledu - proč se některé etnické skupiny ve své nové vlasti asimilují velice snadno a jiné dávají přednost separaci.
Archaické rodinné matrice
Na první pohled by…


Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Každé varhany mají svou osobnost
Katedrála svatého Víta se po sto letech dočkala nového hudebního nástroje. Zdejší varhany v ničem nepřipomínají hudební nástroj, jaký najdeme na kůru typického českého kostela. Ten zpravidla tvoří několik dřevěných skříní umístěných vedle sebe, nástroj „levitující“ ve svatém Vítu má ale kovové píšťaly obnažené a spojené do jedné řady, jejíž konce jsou připevněné přímo ke stěnám chrámu. Čelo varhan, které návštěvník vidí odspoda, pak svým tvarem připomíná jakousi obří Panovu flétnu ve tvaru motýla. Nástroj je po mnoha odkladech konečně hotový a právě probíhá jeho ladění.









