Černé pondělí

Přesně před týdnem, v pondělí 24. července, se v Tel Avivu opakoval teroristický čin z loňského 19. října (viz Respekt 44/94). Mladý Arab, vycvičený k sebevražedným útokům proti civilistům v Izraeli, vyhodil v centru města do povětří plně obsazený autobus. Oba případy se udály ráno, v době dopravní špičky, aby bylo obětí co nejvíce. Oba teroristé si upevnili vražednou nálož na vlastní tělo. Oba jednali ve víře, že po výbuchu poletí rovnou k Alláhovým nohám. Rozdíly nejsou podstatné: loni šlo o linku číslo 5, zatímco nyní o linku číslo 20. Loňský útok si vyžádal 22 obětí, letošní „pouze“ 7, přičemž někteří zranění zápasí o život v nemocnici.

Mír, nebo bezpečnost

Červenec byl zlý měsíc. Ale mnozí Izraelci jsou přesvědčeni, že co se týče teroristických akcí, každý jednotlivý měsíc od podpisu Deklarace zásad v Oslu v září 1993 byl horší než kterýkoliv měsíc předtím.Arafát nechce, a pravděpodobně ani není schopen zastavit teror Hamasu, Islámského džihádu a často i vlastního Fatahu. Proč by se o to měl snažit? Kvůli Izraelcům? To by bylo směšné. Teprve nyní, po pondělním útoku, poprvé pojmenoval teror pravým jménem a zároveň odsoudil. Ví, co dělá. Chce získat před světem tvář, neboť potřebuje peněžní dary a výhodné půjčky. Na investice? Nikoliv. Ty jsou sice důležité, ale až druhořadé. Prvořadé jsou byty, strava a mzdy pro 25 000 policistů v Gaze. Dokument z Osla mu dovoluje policii o síle 9 000 mužů, ale Arafát nemá čas na to, aby se staral o dohody.…