Sexuální výchova: ano, nebo ne
Děkuji Vám za Váš článek o zavádění sexuální výchovy na základních školách (Respekt č. 51/1994). Předpokládám, že právě křesťanským rodičům bude povinná sexuální výchova, do níž nebudou mít možnost nijak zasahovat, vadit nejvíc, ale jistě nebudou sami. Dosud žijí v této zemi lidé, kteří se domnívají, že formování postojů je především věcí rodiny a že tuto rodinnou výchovu nemá škola právo narušovat, předpokládajíce dokonce, že pluralitní společnost bude ctít pluralitní mravní hodnoty včetně menšinových a nebude se pokoušet určit postoje k sexu ministerskou vyhláškou.Snaha donutit učitelky ve školách učit děti něco, s čím ony samy (podle Respektu z 50 %) nesouhlasí, pak dosti silně připomíná doby nedávno minulé.Aby bylo jasno, nemám nic proti sexuální výchově ani proti odborníkům leštícím kliky na ministerstvu. Naprosto nepřípustné však je to, aby šlo o předmět povinný, před nímž by nebylo úniku „ať se to rodičům líbí, nebo ne“. Domnívám se, že tento názor je zhruba shodný i s názorem jiných odborníků, tentokrát těch z Výzkumného ústavu pedagogického, i s názorem mnoha dalších rodičů. Nedovedu si představit argumentaci, která by v pluralitní a liberální společnosti obhajovala sexuální výchovu jako povinný předmět. O tom, co je vhodné pro jejich děti, ať rozhodují rodiče, ve větších městech případně i volná…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
