Nemám čas na pocity

Rozhovor s předsedou federální vlády J.Stráským

Federální vláda sídlí v bývalé Strakově akademii v Praze na Malé Straně, krásné a zvenčí velkoryse opravené budově u Vltavy. Vnitřek paláce už tak příjemný není: ze zdí trčí vývody elektrických kabelů, skupinky řemeslníků tu a tam sundavají křišťálové lustry, v zákoutích u schodišť stojí na hromadách kancelářský nábytek přikrytý zaprášenými ubrusy. Přestože rekonstrukce byla již dávno plánována, neubrání se člověk pocitu, jako by se dům mimovolně přizpůsoboval osudu instituce, která ho obývá.V prostorné kanceláři po Mariánu Čalfovi dnes sedí JAN STRÁSKÝ - poslední československý premiér. Po studiích na filozofické fakultě UK pracoval dvacet let v Státní bance. V květnu 1991 se stal místopředsedou české vlády za ODS a v září šéfem federálního kabinetu. Minulý týden byl na kongresu ODS zvolen místopředsedou strany. Dvaapadesátiletý horolezec a vášnivý kuřák startek má pověst klidného a rozvážného politika.

Pane premiére, jak vlastně dnes funguje váš kabinet? Nedávno vyšlo najevo, že ministr Moravčík informoval o závažné demarši Evropského společenství ke Gabčíkovu jen Vladimíra Mečiara. Federální vláda, jejímž je pan Moravčík členem, se o postoji ES dozvěděla až z tisku. Vyvodil jste z toho nějaké důsledky?Vláda je dnes natolik federální, nakolik je ČSFR federální. Pět členů sleduje především slovenské zájmy a pět členů zase české. Jsem realista, a proto slovenským ministrům - tedy ani panu Moravčíkovi - nevytýkám, jestli se nejprve radí v Bratislavě. Víc mi vadí, když nejsme schopni o některých věcech vůbec rozhodnout. Případ, který zmiňujete, ovšem patří mezi ty, kde nejsem schopen posoudit, jde-li o neschopnost ministerského aparátu, nebo úmysl. V každém případě jsem si od té doby zajistil lepší kontrolu nad vstupními informacemi o Gabčíkovu.

Odpovědnost je můj osud

Proč jste funkci federálního premiéra vůbec přijal? Přece jste věděl, že to takhle nějak bude vypadat?Na takové otázky se odpovídá: někdo to přijmout musel a není to žádná odpověď. Pravda je, že jsem byl řadou lidí utvrzován v přesvědčení, že jsem to já, kdo bude schopen takovouto vládu řídit. Takže jsem ji zkrátka přijal. Možná to byl můj osud, možná to souvisí i s tím, že za jednu z nejdůležitějších vlastností v politice považuji odpovědnost.Jako šéf vlády, která připravuje rozdělení státu, jste musel udělat v zájmu klidu několik problematických rozhodnutí - například Gabčíkovo nebo případ rektora Trnavské univerzity. Jaké má při tom člověk pocity?Na pocity není moc času a v tuto chvíli nejsou mé pocity to, o co běží. Tím je hledání kompromisů. Uvedli jste dva příklady. Za případ s Trnavskou univerzitou jsem byl kritizován, ale já to necítím jako věc ke kritice. Neodvolal jsem pana rektora, pouze jsem vyhodnotil fakta a konstatoval, že byl jmenován formálně v rozporu s literou zákona. Na základě informací, které jsem dostal, mi takový postup připadá logický. Teď samozřejmě sleduji další vývoj situace, která má víc rozměrů.Gabčíkovo je jiná věc a alespoň mně se o ní těžko rozhoduje. Vnitropoliticky všichni cítíme, že to je už věc slovenská. Tento stát a federální vláda už Slovákům nepomohou s důsledky, které pro ně to či ono rozhodnutí bude mít. A jestli Slovensko ztrácí pět miliónů korun denně na nevyrobené elektřině, tak já jako představitel vlády, která skončí na Silvestra, necítím morální právo jim říkat, že z toho mají vyvozovat takové nebo onaké kroky.Zároveň ale cítím odpovědnost vůči zahraničí - především vůči Maďarsku - protože federace dosud existuje. Snažím se proto vést bratislavské politiky k tomu, aby si uvědomovali, že za ně brzy nikdo jejich problémy nebude hasit. Potud se tedy snažím o vnitropolitický přenos odpovědnosti na Slovensko.

Kolektivní pud sebezáchovy

Říkal jste, že na pocity není čas. Vy jste ale v postavení, kdy o vás možná bude v učebnicích dějepisu věta, že jste předsedal poslední československé vládě. Nemáte někdy pochybnosti o úkolu, který jste na sebe vzal?Každý člověk zažije okamžik, kdy pochopí, že existuje už jen jedna cesta. Pro mne to bylo druhé jednání ODS - HZDS, kde pan Mečiar přednesl ucelenou a logickou úvahu o tom, že on považuje za své poslání vést Slovensko jako státotvorný národ a nikoli jako národ regionální, který spolkne sjednocená Evropa. Tehdy jsem si uvědomil, že je nemožné nutit Slovensko k něčemu jinému, než co si zvolilo ve volbách. Koneckonců jen za poslední tři roky se vystřídalo několik slovenských politických reprezentací a všechny mluvily víceméně stejně. Všichni, i ti, kteří nastoupili hned po listopadu, začali okamžitě uvažovat o státoprávním uspořádání. Vyplývá to z potřeby se odlišit. Slováci si musí prostě zkušenost s vlastním státem udělat sami. Rozdělení státu je historicky nutné. Toto prozření pro mě bylo a je rozhodující.Samozřejmě, že jakmile si uvědomíte konkrétní rozměry problému - například: budou celnice, nebo nebudou? - tak se vždy nějaké pochybnosti objeví. Vždy znovu si na ně ale odpovídám globálně. Nedá se plakat nad třískou, když jsme o kácení lesa už rozhodli.Jak odhadujete šance na pokojné vztahy mezi Slovenskem a českým státem po prvním lednu?Nejprve je třeba hledat odpověď na otázku, do jaké míry dnešní slovenské garnituře vadila Klausova ekonomická reforma jako taková a do jaké míry pouze to, že je z Prahy. Možná se ukáže, pokud věříme, že svět má jednu logiku, že slovenská politika, včetně hospodářské, bude blíž české, než jak HZDS slibovalo před volbami. Určitý pud sebezáchovy je totiž vlastností i větších kolektivů a ne pouze jednotlivců. Bratislavě se dnes lehce dělá politika, když si může rozhodovat o čem chce, říkat co chce, a má za sebou Prahu s federálním rozpočtem a československou armádu. Slovensko zkrátka ještě narychlo politicky experimentuje. V budoucnu se možná bude nejen ekonomicky, ale i v dalších politických otázkách chovat trochu jinak. Větších třecích ploch, které by v krátké době vedly k narušení pokoje nebo míru, se tedy nebojím.

Úředníkem proti své vůli

Český stát vznikne 1.ledna 1993. Jak se díváte na to, že dosud nemá jméno a ústavu?Možná nemám pro tyto věci dost citu, ale myslím, že to je drobnost, která se dá napravit. Český stát má své tradice jako určitá entita a jméno se určitě najde. A nebude to dělat ani takové problémy, jako jméno pro česko-slovenskou federaci. S ústavou jsme začali pozdě - až když jsme pochopili, že jiná cesta než rozdělení není.Zjednodušeně řečeno, někdy se zdá, že jasnou představu reforem v ekonomické oblasti u nás nedoprovází stejně jasná představa změn v oblasti společenské. Byrokracie se chová jako dřív, hroutí se státní správa, odpovědný ministr varuje před úplným rozpadem soudnictví. Co se s tím podle vás dá dělat?Dotýkáte se věcí, které jsou mi velmi blízké. Celý život - i když vlastně proti své vůli - jsem byl úředník. A ve vládních funkcích jsem získal úplně nový pohled na neschopnost naší byrokracie. Už jsem řekl, že často nejsem schopen rozlišit, kdy jde o zlou vůli a kdy skutečně o neschopnost. Teď se například pokouším dosáhnout, aby vznikl jeden nový malý hraniční přechod. Nemáte představu, jak je obtížné pro člověka, který má pravomoci prezidenta, předsedy vlády, ministra zahraničního obchodu, takovou maličkost prosadit. Obrovská mašinérie byrokracie vždy najde nějaký důvod, proč to ještě nejde.Souhlasím, že tvorba státu, tzn. kvalitní státní byrokracie nemá jen čistě ekonomický rozměr. Podle mého soudu je třeba především rychle vytvořit skutečně přehlednou strukturu státní správy i samosprávy. Dnešní stav, kdy se nekryjí stupně samosprávy a státní správy, je nefunkční. Dále je nutné vyřešit otázku definitivy, tzn. motivace úředníka, kterého stát nikdy nemůže zaplatit tak jako soukromý sektor. Je třeba vytvořit vzor úředníka, průměrného, ale loajálního a spolehlivého občana. Ti nadprůměrní budou vždycky někde jinde. Teprve potom je možné vnutit státní správě moderní teorií řízení.To, co teď říkám, ovšem neznamená, že mám připravenu hotovou koncepci reformy státní správy. Je to však věc, kterou bych se rád v budoucnu zabýval.Premiér Klaus na kongresu ODS řekl, že s vámi po Novém roce počítá do české vlády. Přijmete jeho nabídku?Co řekl pan Klaus víte a já nevím o nic víc, takže na vaši otázku nemohu definitivně odpovědět. Už jsem řekl, že kromě ekonomie mě zajímá státní správa. Kdyby se nabídka z české vlády nekryla s těmito zájmy, asi bych ji nepřijal.

Havel na Hrad

Nedávno se objevilo vaše jméno v souvislosti s kandidaturou na českého prezidenta. Dovedete si představit situaci, ve které byste byste byl ochoten na tuto funkci kandidovat?Nikdy se mnou o tom nikdo nejednal a ta zpráva nemá reálný základ. Jsem přesvědčen, že Václav Havel je v tuto chvíli tím nejlepším kandidátem; je jakousi svorníkovou postavou české politiky a podpora jeho osoby je zakotvena i v programu ODS. Samozřejmě nevím, co bude třeba za deset let, ale v tuto chvíli říkám naprosto jasně, že bych nominaci na post českého prezidenta nepřijal.A kdyby V.Havel nekandidoval?Nutíte mě vymýšlet, kdo je lepší než já, a navíc pan Havel je podle všeho rozhodnut kandidovat. Nemá smysl o tom dál mluvit.Co očekáváte od českého prezidenta Václava Havla? V čem podle vás obohatí současnou politiku?ODS má velice pragmatický program a její předseda vyostřené ekonomické uvažování. Považuji za šťastné, že druhá významná postava české politiky, V.Havel, představuje jiný rozměr. Vnese do politiky širší pohled a další témata, která mění širší klima společnosti. Takto je Havel znám a uznáván ve světě. Z tohoto hlediska považuji dvojici Klaus - Havel jako správnou výchozí politickou symbiózu pro začátek českého státu.

Zaplatit účet minulosti

Na kongresu ODS nebyli do vedení strany znovu zvoleni Miroslav Macek, Jiří Kovář a Petr Havlík. Proč podle vás kongres tyto lidi odmítl? Je mezi důvody jejich nezvolení nějaký rozdíl?Rozdíl mezi nimi je a dokonce podstatný. Petr Havlík nebyl zvolen zřejmě proto, že byl dva roky organizačním „hromosvodem“ ODS. A to je nevděčná role. Navíc na kongresu vznikl zmatek kolem nových stanov. Funkce výkonného místopředsedy má být spojena s určitými politickými právy a zároveň má zahrnovat veškerou organizační odpovědnost za provoz strany, včetně místních struktur. Takhle vymezenou funkci by delší dobu mohl dělat jenom anděl. Uvědomil jsem si to sám na sobě, když se objevil návrh, abych byl výkonným místopředsedou já. Nehlasovalo se tedy o Petru Havlíkovi, hlasovalo se o tom, zda Petr Havlík má být druhý muž ve straně a zároveň řídit celou stranu. A to kongres hodnotil jako něco, co nemůže připustit. Důsledek je podle mne pro ODS citelná rána a ti, kdo tak rozhodli, si to neuvědomili.Pokud jde o pana Macka a Kováře, nevím o moc víc, než jsem si přečetl v tisku. Kongres zaujal stanovisko, které odpovídá veřejnému mínění ve straně. Podle mého názoru tím ukázal větší cit pro hodnocení situace než přetížená výkonná rada.Kongres mimo jiné také zavázal ministry a poslance ODS, aby prosadili uzákonění třetího odboje. Václav Klaus hlasoval proti tomuto usnesení. Jak se na něj díváte vy, bývalý člen komunistické strany?Právě proto, že jsem byl členem KSČ (v letech 1964–69), se domnívám, že vypořádání se s minulostí je naše povinnost a chce-li ODS hrát klíčovou roli na pravici politického spektra, musí se k tomuto problému umět postavit. Proto jsem také hlasoval pro přijetí tohoto usnesení.V poslední době jsem několikrát jednal s představiteli třetího odboje. Tito lidé nečekají statisíce korun odškodného, ale především morální očištění a vědí, že něco jiného je doba do roku 68 a něco jiného po něm. Nejde o ekonomický problém, jde o problém politiky a morálky.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte