Králík postaví jen noru

Ne vše, co nás v politickém životě rozčiluje, popřípadě zahanbuje, lze připsat na konto zpustlým mravům, populismu, nezkušenosti či neúměrné touze po moci. Mnohé z toho má svou přímou či nepřímou příčinu v systému, který některé typy chování usnadňuje či přímo provokuje, jiné znesnadňuje, potažmo zcela znemožňuje. Např. pro politika v Československu je takřka nemožné, aby přesvědčoval, rozhodoval, byl odhodlaný k činu a nebojácný v převzetí odpovědnosti. Žije totiž v politické struktuře rozhodování, která je jako celek výjimečně pomalá a neohrabaná, zatížená obrovskými a přitom nefungujícími aparáty, která rozpouští odpovědnost do nedohledna a je i nadále založena na zákulisním manévru a na paranoickém strachu z druhého. Je těžké si udržet nějaké přesvědčení v systém, který na možnost přesvědčení zkrátka nevěří a jednoznačně podporuje ty, jejichž cílem je utržení jakéhokoli křesla pomocí dohody „něco za něco“. Je ovšem pravdou, že systém stavíme k obrazu svému: králík nic jiného než noru nepostaví a jen orlové jsou schopni bydlet v nehostinné výši skal.

Sebevražedná dvouletka

Současný politický systém v Československu se zatím prezentuje jako značně extremistická verze parlamentarismu. Parlament na sebe strhuje veškerou legitimitu a přitom je neukázněný, málo strukturovaný, s nejasnými hranicemi mezi vládním táborem a opozicí, kde se mnoho věcí dohaduje pravděpodobně koaličním jednáním s vyloučením veřejnosti a už naprosto bez jejího mandátu,…