Povolání: reportér

Název Deník F1 (DF1) má zřejmě asociovat rychlý a virtuózně ovládaný vůz. V nás vyvolává pouze představu trabanta šířícího kolem sebe smrad výfukových zplodin.

Po více než měsíční zkušenosti s hlavním zpravodajským pořadem ČST máme pocit, že divák je v očích televizních reportérů stále pouhým méněcenným blbem. Blbem, kterému by větší suma informací nadělala v hlavě jenom zmatek, kdyby mu to věci znalí moderátoři trochu nepředžvýkali a následně nevyhodnotili. Divák tak seznává, koho je třeba pochválit, koho naopak pokárat, nad čím bychom se měli společně zamyslet a kudy cesta do Evropy nevede. O konkrétní činnosti kritizovaných (popř. chválených) institucí se toho však dozvídá podstatně méně. Velice výrazně se tato zpravodajská metoda uplatňuje při referování o činnosti federálního shromáždění. Na to, že parlament je žvanírna, přišel už desítky let před Pavlem Dumbrovským například Benito Mussolini a v zemích, kde tato instituce zdomácněla natolik, že stačí říkat parlament a nikoli svobodně zvolený parlament, si s tím hlavu příliš nelámou. Zpravodajové se tam však zajímají o to, jaký je poměr mezi pravicí a levicí v poslaneckém klubu vládnoucí politické síly, které osobnosti tyto trendy reprezentují a podobně. Na základě takových konkrétních informací pak může občan celkem dobře odhadnout, kdo mu to vlastně vládne. Náš člověk se však dozvídá, že „odpolední část rozpravy byla v ostrém rozporu s tou dopolední“. "Zatímco ráno zde zaznívala moudrá slova (projevy…