Deformovaně o deformaci

Jednomyslná péče našich orgánů, aby se ani náznakem nenarušil monopol státních médií, to nejsou projevy přežívajícího totalitarismu, ale moudré péče o náš lid, který nesmí být zaplaven „kulturním odpadem komerčně zaměřených západních masmédií“. Hnůj, ve kterém vězíme až po krk, Vladimír Talian v Lidových novinách ze 24.7. opomíjí.Článek má varovný nadpis „Budeme zarábať na svojej deformácii?“ Když zjistíte, že jde o masová média, začnete si domýšlet smysl otázky v titulu. Naší největší deformací na tomto poli je, že až na změny v tenké vrstvě vedení - a jim samozřejmě navzdory - hustě propletená mafie neschopnosti, setrvačnosti, nevnímavosti a nezájmu přikrčena v trávě jako onen příslovečný exkrement přežila a nyní dokonce zvedá hlavu. Jak bychom asi na této deformaci mohli vydělat? Snad že bychom ji masově vyváželi do skansenů stalinismu, tedy například na Kubu nebo do Severní Koreje.

Vladimír Talian se však analýzou přítomnosti neobtěžuje. Jako prognostik vidí největší deformaci v tom, co ještě nemáme, co nám však hrozí. Je to „nepřetržitý příval beztvaré komerční hudby, přerušovaný krátkými vstupy moderátora“. Dokonce to už prý trochu máme díky tomu, že „náš stát jim v tom vychází v ústrety“: cituje vysílání „Europe 2, Fun Radio Bratislava a CD International“.Tato prognóza je zkonstruovaná obvyklou technikou, prodloužením trendu. Podívejme se však blíže na tento trend. Jsou to tři zcela odlišné případy. Stanice Europe 2 jednala s předchozím ředitelem Čs…