Překvapivé rozuzlení kauzy Biolíh

Okurková sezóna se nekoná. Obvodní státní zástupkyně Jana Herzegová dnes oznámila, že zastavuje stíhání všech obviněných v kauze biolíh, mezi nimiž jsou také dva bývalí členové ČSSD – někdejší úředníci resortu dopravy Ludmila Schwarzová a Josef Láznička. Podle Herzegové „skutek nebyl trestným činem“.

Jiří Paroubek má dnes šťastný den a člověk nepotřebuje moc bujnou fantazii, aby si šéfa sociální demokracie představil, jak si v Lidovém domě spokojeně mne ruce.

Nejprve dopoledne agentura Median oznámila, že ČSSD v jejím výzkumu poprvé od loňských voleb předstihla vládnoucí občanské demokraty. ODS klesá podpora už od nástupu druhé Topolánkovy vlády. Předseda ČSSD to jistě bude interpretovat jako nechuť veřejnosti k reformám a bude průzkumem mávat při každé vhodné příležitosti, ale zas taková bomba to není – vládnoucí strany obvykle nejsou příliš populární, navíc naměřený rozdíl je na hranici statistické chyby.

To biolíh je jiná káva. „V průběhu vyšetřování se nepodařilo prokázat, že peníze, které byly předány, byly předány za účelem úplatku,“ říká Herzegová. „Po rozsáhlém dokazování jsem dospěla k tomuto závěru.“ Rozhodnutí ještě není pravomocné, celou věc může zvrátit Nejvyšší státní zastupitelství, které může verdikt Herzegová přezkoumat a případně zrušit. Pokud to neudělá, aféra, označovaná za jeden z největších korupčních skandálů polistopadové éry, skončí.

Pro připomenutí – skrz olomouckého lobbistu Františka Vybírala měli podnikatelé zajímající se o lukrativní státní zakázky na výrobu biolíhu (příměsi do pohonných hmot) uplácet státní úředníky a další lidi, aby se k zakázkám dostali.

Kauza zanedlouho po svém vzniku vedla k dalšímu skandálu nevídaného rozsahu – ke Kubiceho zprávě. Jedním z příkladů, na nichž šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jan Kubice ukazoval prorůstání státní správy a podsvětí, byla právě biolihová aféra. Kvůli biolíhu později padla také hlava bývalého policejního prezidenta Vladislava Husáka.

Na rozuzlení kauzy jsme čekali více než rok, během něhož jsme u policie i žalobců opakovaně naráželi na hradbu mlčení, až se zdálo, že aféra – stejně jako tolik jejich starších sester – vyšumí do ztracena a nakonec na ni všichni zapomenou.