Prostitutky: Zacházejí s námi jako s hadrem

I po dvaceti letech práce v drsných podmínkách ulice ta situace Cecílii šokovala. Běžná okolnost její práce – návštěva u zákazníka v bytě a žádost o peníze předem – se změnila v drama, při němž podle svých slov zažívala „strašný strach o život“. Místo domluvených peněz jí totiž zákazník přiložil pistoli k hlavě a donutil ji k sexu v rozsahu, na němž nebyli domluveni, a navíc bez ochrany. A když bylo po všem, nezaplatil.

Cecíliin příběh je jedním z mnoha, které shromáždili pracovníci organizace Rozkoš bez rizika během několika měsíců loňského roku a přetavili je v dosud nejpodrobnější a nejrozsáhlejší zprávu o podmínkách v českém sex-byznysu. A není to veselé čtení. Poskytovatelé sexuálních služeb – tedy muži i ženy, byť tady se zaměříme pouze na ženy - jsou vystaveni násilí a hrubému zacházení všude na světě. A Česko se z tohoto kontextu nijak nevymyká.

Což v rozhovorech potvrzuje drtivá většina z celkem 169 respondentek, s nimiž výzkumníci mluvili: tři čtvrtiny z nich zažily škrcení, pokousání, svazování, fackování, bití, kopání. A to nejen od zákazníků, i když právě oni převažují, ale také od partnerů, pasáků či jiných „přidružených“ osob (manažerů v klubech) a kolegyň/konkurentek.

A nejde jen o fyzické násilí, mezi činnosti v byznysu se sexem se obvykle počítají i „nekontaktní“ formy práce, třeba na on-line erotických videochatech. Mezi problematické chování se tak řadí výhrůžky, nadávky, ponižování.  A nejde jen o vyloženě hrubé násilí. Jako zdraví ohrožující chování lze označit i prostitutkami hojně zmiňovaný tlak zákazníků na sex bez ochrany.

Podle zkušeností Rozkoše bez rizika navíc drtivá většina zákazníků žije v dlouhodobých vztazích, takže na zdraví neohrožují jen sebe a prostitutky, ale i svoje partnerky; v některých zemích se ostatně toto chování počítá mezi trestné činy. Zákazníci rovněž velmi často nerespektují dohodu, kterou s prostitutkou učiní, a požadují větší rozsah služeb.

Fakt, že prostitutky násilí běžně zažívají, je zapříčiněn několika důvody.  Jednak je takové chování zřídkakdy nahlášeno, vyšetřeno a potrestáno.  Prostitutky se na policii obvykle neobracejí. Jednak proto, že by tím ohrozily své živobytí, případně rodinu: jedna z žen-matek v průzkumu zmiňuje, že policie na její stížnost na chování zákazníka zareagovala povoláním sociálky. A také proto, že policisté tento typ chování bagatelizují, případně se jím rovnou odmítají zabývat s vysvětlením, že si oběti za napadení mohou samy.  Jedna prostitutka zmiňuje svoji zkušenost, v níž policie „pro nedostatek důkazů“ nestíhala muže, který ji zbil do obličeje tak brutálně, že musela na plastiku a tři měsíce se léčila.

Zároveň je prodej vlastního těla – na rozdíl od „nákupu“ - společností stále přísně odsuzován. Většina respondentek výzkumu své povolání tají před okolím, některé mají přímo hrůzu, že by se o tom někdo dověděl. O intenzitě předsudků vypovídá fakt, že podle Rozkoše bez rizika na prostitutky pohlížejí  skrze prsty i ženy pracující v pornoprůmyslu.  Z pohledu zákazníků je tak jejich násilné chování morálně přijatelné, navíc de facto povolené a legální, protože vědí, že jim nehrozí postih.

Násilí v sex-byznysu bychom měli věnovat pozornost i proto, že nejen zákazníci mají tendenci je bagatelizovat a omlouvat „rizikovostí“ prostředí. Jenže v tuzemských zákonech se nepíše, že na ochranu před násilím mají právo pouze lidé, jejichž povolání považujeme za morálně přijatelné.

Sex-byznys se podle odhadů týká desetitisíců lidí a ani peněz v něm není málo: ČSÚ na základě dat za rok 2013 odhaduje, že se obrat tuzemského sex-byznysu pohybuje kolem 3,35 miliard korun ročně. Přímo sexem se podle dat Rozkoše bez rizika v Česku živí deset až třináct tisíc lidí, do oboru je ovšem nutné zahrnout řadu „přidružených profesí“ jako operátory, barmany či bezpečnostní pracovníky.

Prostitutky pocházejí ze všech vrstev společnosti a mohou mezi nimi být ženy blízké i lidem, kteří čtou tento text - prostitucí si dnes (při)vydělávají také studentky či matky samoživitelky. Každopádně ještě pravděpodobnější je předpoklad, že mezi lidmi, kteří čtou tento text, se vyskytuje někdo, kdo sexuálních služeb sám využil.

Z výzkumů tuzemských sexuologů (sedm let starý výzkum Radima Uzla) vyplývá, že služeb prostitutky alespoň jednou využil každý pátý muž. O zákaznících toho víme velmi málo, přestože právě jejich zájem a jejich peníze toto odvětví udržuje v chodu.