Počerady pro Čendu, Fandu nebo Tykače

Stát má do konce roku poslední možnost zastavit prodej nejvýkonnější – a také nejšpinavější – české uhelné elektrárny v Počeradech. Vše ale spěje k tomu, že politici ani ČEZ, který elektrárnu ovládá, tuto možnost v posledních dnech roku nevyužijí.

Počerady tak definitivně směřují do rukou majitele sousedních dolů Pavla Tykače a jeho firmy Seven. Tykač má od roku 2013 v ruce smlouvu, podle které budou Počerady od roku 2024 jeho. Leda že by ČEZ od smlouvy odstoupil. To ovšem může udělat jedině do konce letošního roku - a podle všeho se k tomu nechystá.

„Stále platí, co říkáme již řadu měsíců, že nevidíme žádný ekonomický důvod pro zrušení podepsané smlouvy se společností Seven na prodej Počerad. To potvrdily i externí posudky, které jsme si za tímto účelem nechali vypracovat,“ uvedl mluvčí ČEZ Ladislav Kříž v odpovědi na otázku, jaké je aktuální stanovisko firmy. Podle Kříže je téměř vyloučené, že by se do konce roku názor firmy nějak změnil.

Žádné kompetence

Prodej je citlivý hlavně kvůli tomu, co s elektrárnou do budoucna bude. ČEZ ji chtěl kdysi utlumit, což by se nyní hodilo v zájmu útlumu skleníkových plynů, jejichž jsou Počerady největším zdejším zdrojem. V produkci CO2 jsou stejně výkonné jako všechna nákladní auta v zemi. Z pohledu útlumu emisí se ovšem prodej Tykačovi jeví jako komplikace – důlní magnát bude mít zájem držet elektrárnu v provozu co nejdéle a vládě v jejím klimatickém úsilí vyroste nový protivník.

Respekt poslední týden před Vánoci oslovil kromě ČEZ i další instituce, které mohou obchod ovlivnit buď z titulu výkonu vlastnických práv nebo z titulu politiky ochrany klimatu, k níž se Babišův kabinet nově hlásí. Odpovědi potvrdily to, co říká za ČEZ jeho mluvčí Kříž, i to, co ministři i premiér říkali už předtím – tedy že do dohod mezi ČEZ a Tykačem nehodlají vstupovat a že útlum emisí bude vláda řešit nikoli skrze akcionářský nátlak v ČEZ, ale přes obecná pravidla pro všechny. Bez ohledu na to, komu zdroj patří. Jinými slovy, přes Vánoce se do práce kvůli Počeradům nikdo nechystá.

Babiš o Počeradech mluvil naposledy veřejně v půlce listopadu. Na vládní tiskové konferenci se ale odpovědím de facto vyhnul tvrzením, že k ovlivňování prodeje Počerad vláda „nemá žádné kompetence“ a že jde o věc ČEZ, případně její dozorčí rady, skrze kterou stát svůj vliv uplatňuje. Na otázku, zda do konce roku ohledně Počerad sám něco podnikne, neodpověděl.

Argumentace o neexistujících kompetencích nicméně nedává v kontextu 70procentního státního podílu v ČEZ na první pohled žádný smysl. Stát je ve firmě hlavním vlastníkem, a pokud se tedy ve své politice hlásí k útlumu emisí skleníkových plynů, proč firmě, která je z většiny jeho, nenařídí prodej elektrárny zastavit a jako největší zdroj emisí ji pak zavřít? Podstata Babišovy ne-odpovědi je nejspíš v tom, co řekla v srpnu a září ministryně financí Alena Schillerová, když ji kvůli pasivitě v otázce prodeje Počerad dvakrát po sobě interpelovala poslankyně TOP 09 Helena Langšádlová.

Celá galerie

Princip její odpovědi byl, že ČEZ je sice většinově státní, ale pořád samostatně fungující firma, jejímž šéfům nelze skrze akcionářská práva diktovat, aby pomáhali s vládní politikou a šli proti firemní ekonomice nebo minoritním akcionářům. „ČEZ je akciovou společností soukromého práva a řídí se zákonem o obchodních korporacích. Proto musí být každé rozhodnutí posuzováno čistě z ekonomického hlediska společnosti, nikoli z pohledu státu… Stát, potažmo vláda nemůže jednat mimo rámec zákona o obchodních korporacích a jakkoli zasahovat do vedení společnosti,“ uvedla v září Schillerová.

Pravidla pro všechny

V listopadu to podobně popisoval ministr průmyslu Karel Havlíček, podle kterého by sice mohlo být pro stát v praxi snazší jednat o dekarbonizaci s ČEZ než s Tykačem, ale čistší je jít cestou obecných pravidel závazných pro všechny výrobce elektřiny, ať za nimi stojí polostátní firma nebo privátní vlastník. „Nám je jedno, jestli je vlastníkem Čenda nebo Fanda. Pravidla budou platit pro všechny,“ shrnul plánovanou vládní doktrínu ohledně útlumu fosilních zdrojů Havlíček před měsícem v reakci na otázku Respektu, zda v zájmu svých klimatických úkolů nezkusí do konce roku prodej Počerad přece jen zastavit, aby největší emitent zůstal pod kontrolou státu.

Obecná pravidla má vládě do září 2020 navrhnout nově zřízená uhelná komise, která se začala scházet letos - stejně jako harmonogram, co si Česko může ohledně odpojování uhlí dovolit a jak to zařídit. Členy komise jsou přitom i zástupci těžařských a energetických firem včetně ČEZ nebo Tykačova holdingu Seven. Vláda má pak podle doporučení komise rozhodnout příští nebo přespříští rok o tom, jak se spotřebou uhlí v Česku naloží v rámci nově dohadovaných slibů.

Uhelná komise s převahou uhelné lobby těžko bude tlačit na rychlý konec „svojí“ suroviny. Na druhou stranu pro vládu bude nyní těžké z klimatických závazků couvnout, takže nějaké výsledky potřebuje. V prosinci se Babiš přes původní protesty připojil k závazku EU snížit emise skleníkových plynů do roku 2050 na nulu, což bude mimo jiné obnášet dílčí výsledky už v příští dekádě. Klíč bude nejspíš v tom, že Babiš chce od Unie za spolupráci peníze, které od něj obratem za spolupráci na útlumu budou od požadovat těžaři.

Černý Petr, nebo zelené tele

ČEZ považuje prodej Počerad jednak za způsob, jak si vylepšit reputaci coby klimaticky zodpovědnější firma. To pro podnik s akciemi na burze může být plus. V první řadě ale ČEZ argumentuje ekonomickou stránkou věci. Počerady jsou v provozu 50 let, z velkých zdrojů jsou nejstarší a pro plnění stále přísnějších emisních limitů budou brzy potřebovat další velké investice.

Výroba elektřiny z uhlí se navíc prodražuje kvůli růstu ceny emisních povolenek, jež si velcí producenti skleníkových plynů v EU musí kupovat od svých států, přičemž příděl je kvůli tlaku na čistší výrobu stále menší. Vypovědět prodej by dále znamenalo dodržet jinou část smlouvy, podle které by ČEZ musel až do vytěžení sousedních dolů kupovat Tykačovo uhlí, nebo se z této povinnosti vyvázat pokutou ve výši kolem tří miliard korun. Naopak při prodeji má ČEZ za elektrárnu dvě miliardy inkasovat, obchod tedy optikou ČEZ znamená pro jeho bilanci dohromady plus pět miliard, což v kombinaci s možností zbavit se starostí s vysloužilou elektrárnou považuje management firmy za výhodné.

Pro Tykače mají Počerady smysl jako dobrý doplněk k jeho uhelným zásobám. Zkušenost s jinou Tykačovou elektrárnou ve Chvaleticích navíc ukazuje, že jeho holding Seven je schopen získat z jednoho zdroje víc než ČEZ. Jen loni Chvaletice zvedly výrobu skoro o polovinu. Holding Seven se také nerozpakuje zabojovat o benevolentnější výklad některých emisních limitů, což v prvním kole u Chvaletic na místní úrovni prosadil, byť pak na ministerstvu pro životní prostředí narazil. Totéž může zkusit u Počerad, a bude-li úspěšný, může ze staré elektrárny ještě hodně těžit. "Pro nás jsou Počerady něco jako veterán, který pořád dobře běží,“ prohlásil v létě k motivům koupě šéf Tykačova holdingu Luboš Pavlas.

Jinou možností je, že se Počerady kvůli tlaku EU proti uhlí, přísnějším limitům a dražším povolenkám nakonec promění v černého Petra, jehož předání za dvě miliardy bude pro ČEZ výhra. Zvlášť pokud elektrárnu kvůli čím dál přísnější politice nepůjde používat, nebo se to nevyplatí. „Není důvod přepjatě se soustředit na konec tohoto roku. I když se do konce roku nic nestane, ČEZ zůstává majitelem Počerad do konce roku 2023. Při dynamice růstu emisních povolenek, zpřísňování ekologických ukazatelů a kvůli téměř padesátiletému stáří elektrárny je otázkou, jak bude její provoz po té době ekonomicky výhodný. Jinými slovy nelze vyloučit, skoro bych to spíš čekal, že Seven bude chtít o té situaci v příštím roce jednat,“ prognózuje jeden z lidí obeznámených s průběhem jednání.

Ještě jinou variantou však je, že v případě tlaku na útlum může velký a nepoužitelný fosilní zdroj jako Počerady zafungovat jako vstupenka do teprve připravovaných unijních dotačních programů na ozelenění uhelných regionů. Do nich mají mít fosilní výrobci kvůli státnímu zásahu proti jejich byznysu speciální přístup. I o těchto kompenzacích bude jednat uhelná komise, přičemž přesná kritéria si bude moci po dohodě s EU do značné míry nastavit sama česká vláda.

Teprve až budou známy všechny tyto proměnné, půjde vyhodnotit, kdo nakonec udělal s elektrárnou Počerady dobrý obchod – pokud k němu tedy na přelomu roku dojde.