Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost

Nejíst maso, chránit lesy, neplýtvat potravinami, nabádá OSN

Nová klimatická zpráva ukazuje, jak žít v době globálního oteplování

Sója
více než polovinu světové úrody představují pouhé čtyři plodiny - kukuřice, pšenice, rýže a sója. • Autor: Nati Harnik

V debatách o tom, jak zabránit klimatickým změnám, se obvykle mluví o konci spalování uhlí, ropy či plynu. Jak ale vyplývá z čerstvě zveřejněné zprávy klimatického panelu OSN, neméně důležitý je i způsob, jakým zacházíme s krajinou. Závisí na něm nejen část obrany proti globálnímu oteplování, ale také to, jestli bude mít lidstvo v budoucnu co jíst.

Mnohasetstránková zpráva, jejíž název Climate Change and Land lze volně přeložit jako „Změna klimatu, půda a krajina“, je dosud nejpodrobnějším zmapováním souvislostí mezi suchozemským prostředím kolem nás, měnícím se podnebím a zemědělstvím.

Reklama
Reklama

Stejně jako předchozí zprávy vlivného panelu známého pod zkratkou IPCC vychází z vědecké literatury, která se tématu věnuje - v tomto případě zpráva analyzuje poznatky sedmi tisíc vědeckých publikací. Přes varovné tóny lze její poselství shrnout tak, že pokud se lidstvo dokáže vyhnout nejkatastrofičtějším scénářům růstu teplot, čeká jej v tomto století obtížná, leč zvladatelná budoucnost.

Kdyby plýtvání bylo stát

Zpráva připomíná, že suchozemské prostředí odčerpává z ovzduší skleníkové plyny, ale zároveň je jejich zdrojem. Na tom by nebylo nic překvapujícího, konkrétní čísla však zajímavá jsou. Lesy, nedotčená rašeliniště, mokřady, zkrátka přirozená krajina pohltí z ovzduší téměř třicet procent všech lidmi vypuštěných emisí oxidu uhličitého, a představuje tedy důležitou brzdu v boji s globálním oteplováním. Schopnost krajiny vázat tento skleníkový plyn dokonce během uplynulého století vzrostla, protože jej kvůli emisím v ovzduší přibylo.

https://www.youtube.com/watch?v=qEM57YW3_jU

Na rubu mince je opačný proces: vypalování lesů, vysoušení rašelinišť, degradace půdy, zbytečně hluboká orba, ztráta humusu v půdě a další zásahy a vlivy člověka produkují celou čtvrtinu celkových emisí skleníkových plynů, což je – a teď pozor -  stejné množství, jaké připadá na celý sektor výroby elektřiny a tepla.

Který z vlivů tedy převažuje? Odčerpají souše ze vzduchu více skleníkových plynů, než kolik z nich kvůli zásahům do půdy a krajiny uniká, nebo naopak? Zatím vítězí první, pozitivní vliv, tedy schopnost souše pohlcovat oxid uhličitý a brzdit globální oteplování. Jestli to tak zůstane i v budoucnu, ale není vůbec jisté; hodně to závisí na tom, jak si bude lidstvo počínat.

Dosud nejpodrobnější zpráva o tom, jak užíváme – a zneužíváme – zemi, proto doporučuje chránit lesy především v tropech, omezit konzumaci hovězího a vepřového masa (dobytek spotřebuje hodně krmiv, což vytváří tlak na kácení pralesů), chránit rašeliniště a mokřady, nezapomínat na prověřené místní odrůdy zemědělských plodin, rozvíjet agro-lesnictví, v němž se zemědělské plodiny prolínají se stromy, a podobně.

Detaily, čísla a vzájemné souvislosti jsou opět pozoruhodné: kdybychom neudělali nic víc, než zastavili úbytek lesů, snížíme roční emise skleníkových plynů zhruba o dvě miliardy tun z celkového množství 45 miliard, tedy téměř o pět procent. Odpovídá to polovině veškerých emisí Evropské unie nebo zhruba všem emisím Indie či Ruska. Další příklad: moderní zemědělství zničilo 20–60 procent humusu, organické hmoty v půdě. Kdybychom část dokázali do půdy vrátit, kompenzujeme až pětinu globálních emisí. Lze to udělat třeba tak, že dobytkářství více propojíme s farmami a budeme hnojit obyčejným hnojem, ale také vhodnou rotací plodin na poli nebo zaoráváním organických zbytků do země.

Vysychání jezera Las Canoas v Nikaragui v roce 2010; tehdejší sucho se rovněž přičítá jevu El Nino.
Vysychání jezera Las Canoas v Nikaragui • Autor: Profimedia.cz

„Vrcholem všeho je, že téměř třicet procent potravin se někde ztratí nebo skončí jako odpad dřív, než je někdo spotřebuje,“ doplňuje překvapivé údaje přímo ze Ženevy, kde se zpráva schvalovala, Radim Tolasz, český zástupce v panelu IPCC. Zmíněných třicet procent dostaneme, když sečteme všechny zemědělské ztráty „od rostliny až po stůl“ včetně potravin, které necháme zkazit nebo rovnou vyhodíme. Pokud by lidstvo tohle plýtvání dokázalo zastavit, omezilo by globální emise o desetinu. „Kdyby plýtvání potravinami byl stát, byl by třetím největším producentem skleníkových plynů – za Čínou a Spojenými státy,“ doplňuje Vojtěch Kotecký z institutu Glopolis.

Nová kapitola druhu Homo sapiens

Zpráva také připomíná, že kdyby teplota do konce století stoupla o tři stupně Celsia, což je trajektorie, po které se nyní lidstvo ubírá, přibude na světě 1,3 miliardy lidí zasažených suchem. Řada oblasti včetně střední Evropy bude také vystavena častějším vlnám horkého počasí bez deště, jaké v posledních letech zažíváme i v Česku. „Střední Evropa spolu se Středomořím a severní Afrikou patří k v tomto k nejvíce postiženým oblastem,“ říká Kotecký. „Když ale člověk sleduje domácí debatu, není si jistý, jestli si představitelé českého zemědělství, lesnictví a státních institucí uvědomují, jak razantní změny přijdou.“

O úroveň výš to platí i v globálním měřítku. Z předchozího textu, a tak trochu i ze zprávy samé, se může zdát, že stačí zvolit správná opatření a budoucnost lidstva je vyřešena. Jenže zpráva také upozorňuje, že více než polovinu světové úrody představují pouhé čtyři plodiny - kukuřice, pšenice, rýže a sója. Zatím jejich výnosy neustále rostou.

Klimatické změny ale vyvolávají sucha i přívalové srážky, mění vztahy mezi rostlinou a jejími škůdci včetně plevelů, nepříznivě působí na opylovače, zvyšují koncentrace škodlivého přízemního ozonu, komplikují fyzickou práci pod širým nebem. V oblastech blízko pólů bude díky růstu teploty zpočátku zemědělství prosperovat, ale většina planety pocítí opačný efekt. Relevantní otázkou proto je, zda a jak se budou zvyšovat ceny potravin, počet hladovějících i množství konfliktů, které jsou ve skutečnosti válkami o zdroje.

„Vstupujeme do velmi riskantního období,“ odpovídá do telefonu Samuel Myers z Harvardovy univerzity, odborník na dopady klimatických a jiných environmentálních změn. „Nikdo nemá křišťálovou kouli, aby mohl věštit budoucnost. Je tu jistě možnost inovací, zavádění moderního přesného zemědělství, které dokáže vyprodukovat více potravin ze stejného množství zdrojů. Zároveň ale házíme kostkou sami proti sobě – tím, že dodáváme do atmosféry tolik oxidu uhličitého. Kvůli klimatickým změnám bude výroba potravin v budoucnu mnohem obtížnější. Míříme do světa, který bude fundamentálně odlišný od čehokoliv, co lidský druh dosud zažil.“

 Jaké scénáře budoucnosti zpráva předkládá? Jak se mohou kvůli klimatickým změnám změnit výnosy nejdůležitějších plodin? A není zpráva IPCC v odhadu budoucího vývoje světa příliš optimistická? Čtěte v chystaném Respektu 33/2019.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Martin Uhlíř

redaktor

uhlir
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 726
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte