Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Společnost, Zkumavka

Jsme na stopě lodi kapitána Cooka

Podle Kathy Abbass bychom se do pěti lety mohli dozvědět, kde leží vrak plachetnice Endeavour

Kathy Abbass,  šéfka Rhode Island Marine Archeology Project • Autor: © Brian Snyder / Reuters
Kathy Abbass, šéfka Rhode Island Marine Archeology Project • Autor: © Brian Snyder / Reuters

Američtí archeologové pátrají po vraku Endeavour, lodi, s níž kapitán James Cook v letech 1768–1771 obeplul svět. Jeho objevitelskou plavbu přibližujeme v aktuálním tištěném Respektu; jaké však byly další osudy plavidla, po kterém byl pojmenován americký raketoplán a které se stalo předlohou pro kosmickou loď Enterprise ze Star Treku? Co přivedlo archeology na stopu vraku?

„V lednu jsem jela do Londýna studovat archivy - a našla jsem dokumenty, které znamenaly důležitý zlom v pátrání,“ říká Kathy Abbass, zakladatelka a ředitelka Projektu mořské archeologie státu Rhode Island, u jehož pobřeží se loď na mořském dně nachází.

Jaký je příběh Endeavour?

Původně to byla dopravní plachetnice postavená v 50. letech 18. století. Vozila uhlí z Yorkshire do Londýna. Později si ji vytipovalo britské královské námořnictvo, koupilo ji, přejmenovalo na Endeavour a svěřilo kapitánu Jamesi Cookovi k jeho první plavbě kolem světa. Další objevitelské cesty již Cook uskutečnil na jiných lodích, zatímco Endeavour zůstala ve službách námořnictva. Několik let vozila vojáky a zboží na Falklandské ostrovy. Její osud se změnil během americké války za nezávislost, jež začala v letech 1775–76. Britové tehdy potřebovali dopravovat více vojska do Severní Ameriky, aby vzpouru kolonií potlačili. Endeavour ale už v té době byla ve velmi zuboženém stavu a podílela se na tom jen částečně.

Jak?

Námořnictvo ji prodalo soukromému vlastníku, který ji trochu opravil a znovu pronajal britským úřadům, hlavně pro dopravu zboží. Vezla ale například i německé vojáky do Severní Ameriky, aby tu bojovali po boku Britů. Nejprve plula do New Yorku, pak se stala součástí flotily, která připlula k Rhode Islandu, když jej Britové během války okupovali. Několik let tu sloužila jako vězeňská loď. Drželi na ní obyvatele Ameriky sympatizující s bojovníky za nezávislost. Britové je označovali za kriminálníky.

Britské koruně pak Endeavour posloužila i jako vrak.

Ano, byla mezi loďmi, jež Angličané potopili v roce 1778 ve vnější zátoce u přístavu Newport. Je to komplikovaný příběh: Spojenci odbojných severoamerických kolonistů se tehdy stali Francouzi, poslali loďstvo i vojáky. Britské dopravní lodi byly schválně potopeny, aby chránily město Newport před francouzským útokem. Ukázalo se, že plavidlo jménem Lord Sandwich, bývalá Endeavour, bylo mezi nimi.

Kolik lodí Angličané takto schválně poslali ke dnu?

Třináct. My jsme do loňského podzimu našli vraky devíti z nich. Říkali jsme si, že tak máme docela dobrou šanci, že Endeavour objevíme. Ale letos v lednu jsem jela do Londýna studovat archivy - a našla jsem dokumenty, které ukazovaly, v které části newportské zátoky byl Lord Sandwich potopen. Pět lodí bylo totiž posláno na určité místo zálivu, Lord Sandwich mezi nimi. To byl důležitý průlom v pátrání. Ukázalo se navíc, že čtyři z těchto pěti potopených lodí jsme již dříve lokalizovali. Doufáme, že ta jedna chybějící nebude Endeavour; máme osmdesátiprocentní naději, že je mezi těmi čtyřmi. Musíme teď ale oblast dále prozkoumat a pokusit se najít chybějící páté místo - nebo dokázat, že neexistuje.

Angličané lodi potopili, aby zablokovali vjezd do přístavu?

Věděli, že blížící se francouzské lodi jsou mnohem větší než všechna plavidla, která mají sami v přístavu k dispozici. A menší lodi se tehdy do bitvy s většími nepouštěly. Britské velení proto udělalo dvě věci: nařídilo lodím námořnictva sebezničení. Byly zapáleny, aby nemohly upadnout do zajetí. A pak velitelé poručili těm z dopravních lodí, které byly v nejhorším stavu, aby pluly do vnější zátoky, klesly ke dnu, a zabránily tak francouzským lodím proniknout blíže městu. Z větší dálky nemohli Francouzi způsobit takovou škodu. Třináct lodí šlo tedy ke dnu ve vnější zátoce, řada dalších byla potopena nedaleko a další uvnitř zálivu. Ty ale byly později vyzvednuty. Lodi ve vnější zátoce podle nás vytaženy nebyly, i když stále nevíme, jestli se to týkalo i té páté, dosud neobjevené.

Nathaniel Dance-Holland: James Cook • Autor: Wikimedia Commons
Nathaniel Dance-Holland: James Cook • Autor: Wikimedia Commons

Co se stane teď?

Před necelými třemi měsíci jsme znovu povolali specialistu se sonarem, aby pátral po pátém chybějícím místě. Ukázal nám slibnou lokalitu, kde je na dně zřejmě hodně materiálů, jež by mohly pocházet z vraku. Sonar to ale nemůže stoprocentně dokázat, zachytí i geologické prvky nebo běžný nepořádek. Konečné slovo proto mohou mít jen potápěči, které tam letos pošleme. Mimochodem, všichni jsou neplacení dobrovolníci. Výhodou dobrovolníků je, že pomocí nich zapojujeme veřejnost. Je důležité, aby v budoucnu pomáhala ta místa chránit před úmyslným poškozením.

Jak dlouho může pátrání trvat?

Na výzkumu už řadu let pracujeme a předpokládáme, že ještě řadu let potrvá. Letos chceme najít pátý vrak, nebo dokázat, že na té páté lokalitě není. Jakmile budeme vědět, že máme všechna místa pohromadě, budeme příští rok moci zahájit detailnější práce – zjistit podrobnosti o jednotlivých vracích. Z historických dokumentů známe velikosti plavidel, u některých také to, kde byly vyrobeny, u dalších, že převážely vojáky, což nám může říci, jaké lze očekávat artefakty. Lze tedy přiřadit jména jednotlivým lodím, rozklíčovat, který vrak je na kterém místě. Očekáváme, že to potrvá asi pět let.

Prý si to vyžádá skoro devět milionů dolarů, které nemáte. Proč více nepřispívají země, pro které byl kapitán Cook důležitý?

Když se před více než dvěma lety začalo ukazovat, že by naše pátrání mohlo být nakonec úspěšné a znali jsme již polohu osmi vraků z těch třinácti lodí, projevila zájem Austrálie. Chce být součástí týmu a podílet se na výzkumu. Nemohou věnovat tolik peněz, kolik bychom potřebovali – nebo to přinejmenším není v možnostech muzea, s nímž spolupracujeme. Ale jejich potápěči a další dobrovolníci přijíždějí a pomáhají. (Australské národní muzeum podepsalo v roce 2014 s projektem vedeným Kathy Abbass dohodu o spolupráci a platilo například její zmíněnou cestu do Londýna.)

Loď Earl of Pembroke, posléze přejmenovaná na Endeavour; 1768 • Autor: Wikimedia Commons
Loď Earl of Pembroke, posléze přejmenovaná na Endeavour; 1768 • Autor: Wikimedia Commons

Teď je zájem o spolupráci s námi ještě větší, peněz přesto nemáme dost. I když budeme využívat jako potápěče neplacené dobrovolníky a nebudeme příliš narušovat sedimenty na dně, jen terénní práce si pravděpodobně vyžádají téměř milion dolarů. A jakmile budou potřeba výzkumné lodi se speciálním vybavením a možností postarat se o vytažené artefakty, náklady výrazně vzrostou.

Proč?

Nemůžete vzít materiál, který byl stovky let pod vodou – kůži, dřevo, textil - a jen tak ho vytáhnout z moře a nechat být. Musí být konzervován. Ještě než začneme s vykopávkami, které nám řeknou víc o tom, na kterém místě spočívá jaká loď, musíme mít k dispozici laboratoř, ve které se bude s předměty nakládat. Jinak je lepší nechat ty věci na dně. Základ takové laboratoře potřebujeme do roku 2018. Ráda bych, aby časem fungovala i jako muzeum, které by celý příběh nalezení Endeavour ukázalo světu. Dnes přece máme elektronickou komunikaci, možnosti, jak vystavit exponáty on-line.

Není nedostatek peněz dán i tím, že původní obyvatelé Austrálie či Nového Zélandu vnímají Cooka jako prvního z kolonizátorů a kapitánův odkaz se stal poněkud kontroverzní i pro jejich vlády?

V roce 2018 uběhne 250 let od Cookova vyplutí, o rok později přijde výročí připlutí na Nový Zéland, v roce 2020 výročí zabrání východní Austrálie pro Británii. Jsem si jistá, že všechny výbory, které chystají oslavy, budou postupovat velmi citlivě a s ohledem na postoje původních obyvatel.

Uvažujete, že byste vrak někdy vyzvedli?

Endeavour patří státu Rhode Island; na něm je, aby rozhodl. A rozhodnutí hned tak nepadne. Vyzvednutí a konzervace vraku anglické válečné lodi Mary Rose i dalších podobných plavidel bylo nesmírně drahé, uchování plavidla představuje dlouhodobý finanční závazek. Kdybychom Endeavour skutečně vytáhli ze dna moře, museli bychom ji celou archeologicky prozkoumat, vystavit a pak se o ni starat. K tomu bychom potřebovali mnohem větší zařízení než zmíněnou laboratoř - a mnohem více peněz. Nejprve ale musíme Cookovu loď najít a i k tomu potřebujeme peníze. Jestli se to v dohledné době nepodaří, budou další podobné úvahy zbytečné. Žádáme proto o pomoc každého, kdo může přispět.

Dobrovolníci pátrající po vraku: zleva William Burns, John Hoagland a Nigel Erskine • Autor: Greg DeAscentis/RIMAP 2015
Dobrovolníci pátrající po vraku: zleva William Burns, John Hoagland a Nigel Erskine • Autor: Greg DeAscentis/RIMAP 2015

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].