Konec vlády otců – začátek vlády komunistů 

Sedmého prosince 1949 dopoledne přistoupila k parlamentnímu řečnickému pultu poslankyně Zdeňka Patschová. Zasedací sál se tehdy nacházel v historické neoklasicistní budově bývalé Pražské burzy peněžní a zbožní hned vedle Národního muzea, tehdy ještě bez přístavby, která kolem budovy přibyla až v šedesátých letech. A nešlo o běžný parlament. Patschová se chystala promluvit v Národním shromáždění republiky Československé (NS RČS), což byl zákonodárný sbor o jedné komoře, který vzešel z voleb, jež následovaly po únorovém komunistickém převratu v roce 1948 a nekonaly se za standardních demokratických podmínek. 

Poslankyně Patschová, zvolená za KSČ, se řeči ujala coby zpravodajka ústavně-právního výboru, aby kolegy a kolegyně informovala o tom, jak se výbor staví k vládnímu návrhu zákona o právu rodinném, přičemž hned zkraje jim slavnostně oznámila, že jsou svědky okamžiku s „hlubokým historickým významem“. Přelomový okamžik to opravdu byl: zásadní reformy se dočkala pravidla pro uspořádání manželství, rodinného majetku či péče o děti, která se prakticky nezměnila od dob archaického rakouského občanského zákoníku z roku 1811.

O fascinující kapitolu českých dějin jde ještě z dalších důvodů. Patschová v projevu vypočítává, kdo všechno v potu tváře a inspirován příkladem Leninovým usiloval o modernizaci „buržoazních“ a kapitalistických představ o rodině, samozřejmě s ministrem spravedlnosti Alexejem Čepičkou v čele. Konečně se prý plní „dávné tužby“ žen, jež „nemohly být nikdy splněny v měšťáckém státě“ s jeho pokryteckou morálkou, tedy za Masarykovy první republiky.