Bez rtěnky a škrtidla to nejde. Jak točí o životě ve válce dospívající Ukrajinky
S kameramanem ČT Vojtěchem Hönigem o nové generaci, která mění Ukrajinu k nepoznání, a projektu Nika, jenž toto vše zachycuje
Na Ukrajinu jezdíte roky. Od začátku velké ruské agrese jste jako kameraman zpravodajství ČT pracoval na řadě reportáží. Dokáže denní zpravodajství válku zachytit dostatečně?
Určitě nedokáže a ani nemá. Zpravodajství přináší aktuální informace a příběhy, které se ideálně snaží zasadit do kontextu toho, co se na Ukrajině děje.
Co důležitého se do kontinuálního zpravodajství nedostane?


Kameraman i reportér jsou omezeni stopáží zpráv, na každou jsou zhruba dvě minuty. Za tak krátkou dobu nejde jít úplně do detailu, pokoušet se o propracovanější vyprávění. Není to tak, že by jakékoli téma nešlo nějak zpracovat, máte ale šanci představit v reportáži tak maximálně jednoho dva lidi, u složitějších věcí to nestačí. Když třeba chcete dobře natočit zprávu o ruských únosech ukrajinských dětí, musíte mluvit se spoustou respondentů, v rodinách unesených jsou někdy složité vztahy, rodiče jsou proukrajinští, prarodiče proruští a babička si třeba po začátku války nechala vnučku u sebe na okupovaném území… Tohle vše se v klipu ukazuje špatně.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu