S mojí aktuálně čtyřletou dcerou sledujeme dětské animované filmy zhruba od doby, kdy jí byly dva roky. Nejdříve to byly hlavně jednoduché, mírně infantilní krátké seriály jako Prasátko Peppa a Krteček, postupně si však začala užívat i celovečerní animáky, které baví i zbytek rodiny. Se ženou jsme dceři nejdříve pouštěli naše oblíbené staré klasiky, ale když se okoukaly, začali jsme postupně objevovat soudobou produkci. A potvrdili si předpoklad, že v animované tvorbě od časů našeho dětství došlo k zásadní proměně. Stále více pohádek pro dnešní děti se snaží zpracovávat složitá témata, jako je smrt, smysl života nebo vztahové problémy v rodině. Objev tohoto světa pohádek, které se nebojí velkých otázek, u mě způsobil, že jsem se na rodinné večery strávené u domácího projektoru začal těšit možná víc než naše dcera. Přinesl s sebou ale i otázky. Kde se tyhle filmy vzaly? A není na ně naše dcera ještě příliš malá?
Na druhém břehu
Tento článek je v plném znění dostupný členům předplatitelům Respektu.
Odemkněte si všech 19 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se. Pokud byste chtěl/a dostávat Respekt Speciály i v tištěné podobě, pořiďte si předplatné s členstvím v Klubu Respektu (pro rozšíření nám napište na [email protected]).
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
