Dopis z Brazílie

Je půl šesté. Venku váhavě svítá, zatím je ještě šero a příjemných 25 stupňů. Musím se co nejdřív vymotat z moskytiéry, nasnídat se a začít pracovat. Co nestihnu do desíti dopoledne, kdy se teplota začne šplhat ke 30 stupňům, prostě neudělám. V poledne už je skoro 40 stupňů a představa, že budu psát třeba článek nebo vlastně dělat cokoli hlavou či rukama, je absurdní.

V půl šesté večer se dá vypnout klimatizace a vyjít ven. Nicméně je třeba si sednout pod moskytiéru, nebo se jako svěcenou vodou namazat repelentem a pomodlit se. V oblasti Mato Grosso do Sul, kde posledních sedm let žiju, se totiž nebezpečí, že vás štípne obávaný komár, nebezpečně blíží jistotě. Obalamutit je ho možné právě pouze moskytiérou, repelentem či pojídáním koňských dávek vitaminu B. Člověk, který do sebe tenhle „přírodní repelent“ pere několik měsíců, prý komárům nevoní.

Nedávno mi volala kamarádka Aline, že už dengue dostala – nepomohlo ani to, že žije na farmě mimo město a do svých 33 let dengue nikdy nechytila, prý proto, že na farmách blízko řek operují vážky, jakési superhrdinky požírající larvy nakažených komárů typu Aedes aegypti. Tenhle latinský název zná v oblasti každé dítě ze školních lavic. Znají ho hlavně namátkové kontroly všech domácností, které provádí místní zdravotníci. Když k vám přijdou domů na návštěvu…