Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost Téma

StB proti nepřátelským živlům

Komunistická moc se i v roce 1989 držela osvědčeného receptu – represí.

STB03_foto Lubomír Kotek
Asi chtěl něco nevhodného říct. • Autor: Lubomír Kotek

Federální ministr vnitra František Kincl vyhlásil 13. ledna 1989 nejvyšší – čtvrtý – stupeň mimořádných bezpečnostních opatření na území Prahy a Středočeského kraje. Státní bezpečnost měla informace, že k nastávajícímu dvacátému výročí smrti Jana Palacha chystají „opoziční a nepřátelské skupiny“ akce, které mohou „vyvolat narušení pořádku a klidu“.

V roce 1987 existovalo na území tehdejšího Československa pět disidentských spolků, včetně Charty 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Do počátku roku 1989 počet „antisocialistických a nepřátelských uskupení“, jak je ve své terminologii nazývala StB, vzrostl na čtyřicet tři. „Protivníkovi se podařilo prolomit izolaci a ovlivnit politicky indiferentní osoby zejména ve vědě, kultuře a mezi mládeží z řad vysokoškolských studentů. Tyto osoby jsou kvantitativním a především kvalitativním růstem členské základny nepřátelských skupin,“ čteme v dobové zprávě StB o tehdejší opozici komunistického režimu pro vedení ministerstva vnitra.

Reklama
Reklama

Estébáci měli tedy v lednu 1989 obavy, co se bude při výročí smrti Jana Palacha dít, a snažili se na to připravit. „Velikost a razantnost demonstrací je ale zaskočila, nečekali, že na Václavské náměstí přijdou opakovaně desítky tisíc lidí. Šokovalo to i komunistické představitele státu a StB pak na poradách připravila řadu kroků, jak opozici zvládnout,“ říká historik Pavel Žáček.

Po masových demonstracích za svobodu během tzv. Palachova týdne se podle historiků celkem zásadně změnila jedna věc. Do té doby důstojníci StB své zprávy pro Ústřední výbor KSČ, který byl skutečným vládcem země, přibarvovali, snažili se vůdcům země popsat, jak jsou úspěšní, jak mají opozici pod kontrolou. Po lednu začali posílat komunistickému vedení víceméně pravdivé zprávy. Společnost ovlivněná uvolněním poměrů v Sovětském svazu (jehož vojska nás v tu dobu okupovala) začala podle StB „vyjadřovat nespokojenost s ekonomickými, politickými i ekologickými problémy země, a pro nepřátelské skupiny se tak nespokojení občané stali živnou půdou pro jejich aktivity“.

Jak vyplývá z mnoha svědeckých výpovědí estébáků a komunistických pohlavárů po roce 1990 před poslaneckými vyšetřovacími komisemi a z řady dokumentů dohledaných a zpracovaných v posledních třiceti letech, KSČ i StB zareagovaly na volání po změně tím jediným, co se jim zdálo efektivní – novými represemi. V dobových dokumentech StB samozřejmě sousloví „represe proti opozici“ nenajdeme, skrývalo se pod větami typu „zkvalitnit kontrarozvědnou ochranu společenského zřízení před nepřátelskou činností antisocialistických živlů“ – což je citace z mimořádné porady vedení StB z 19. července 1989.

Ústav pro studium totalitních režimů vypracoval chronologický přehled „represivních zásahů státní moci“ v roce 1989. Do roku 1989 to odnášeli zatčením, domovními prohlídkami, sledováním, zákazem práce nebo vězením především disidenti kolem Charty 77 nebo představitelé undergroundu. Po lednu 1989 se záběr StB velmi rozšířil – s tím jak se rozšířilo spektrum protestů či pořádání kulturních akcí mimo oficiální povolení.

V roce 1989 byly odsouzeny desítky lidí za účast na demonstracích Palachova týdne nebo za předchozí demonstraci při výročí vzniku republiky 28. října 1988. Tohle byla oproti sedmdesátým a osmdesátým letům novinka. Za šíření a podpisy peticí byli – často na udání agentů StB – zatýkáni lidé, kteří neměli předtím s disentem nic společného.

Po lednu 1989 se záběr Státní bezpečnosti velmi rozšířil – s tím, jak se rozšířilo spektrum protestů.

Tweetni to

Nespokojení občané už nedemonstrovali jen při symbolických výročích typu srpnové okupace či založení Československa – třeba v květnu byla v Praze u Stromovky rozehnána pokojná demonstrace proti plánu vlády postavit silnici přes vyhlášený pražský park, v září zase protestovali (opět velmi ukázněně) aktivisté v Praze proti ekologicky ničivé výstavbě koksárny ve Stonavě, i tato demonstrace přinesla ostrý zákrok policie a desítky zadržených lidí.

STB02_foto Lubomír Kotek
Manuál SNB z konce osmdesátých let: obušek do obou rukou a pomalu vpřed proti davu. A když neustoupí, tak mlátit. (Václavské náměstí v Praze) • Autor: Lubomír Kotek

Policie na demonstracích legitimovala tisíce lidí, stovky z nich byly následně pozvány na pohovor na služebnu StB a s výhrůžkami možné ztráty svobody či vyhazovu ze zaměstnání jim bylo důrazně doporučeno podobnou aktivitu neopakovat. Do vězení bylo v roce 1989 postupně posláno několik mladých lidí, kteří se transparenty nebo dopisy solidarizovali s politickými vězni (například osmnáctiletá Renata Pánková dostala šest měsíců vězení).

Výčet represí vypracovaný na ÚSTR vyjmenovává i několik kulturních akcí pořádaných neoficiálně na soukromém pozemku, které byly rozehnány a jejich organizátoři vyslýcháni. Výčet není zdaleka úplný – StB si nevedla statistiku – a příklady represí jsou dodnes dohledávány v postupně zpracovávaných dokumentech StB. Třeba případ Pavla Škarýda (na následující dvojstraně – pozn. red.). Poslední mimořádné bezpečnostní opatření vyhlásilo komunistické ministerstvo vnitra 15. listopadu 1989 – před povoleným shromážděním, plánovaným na 17. listopadu.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Jaroslav Spurný

redaktor

spurny.jpg
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 2692
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte