Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Ceske_deti_ceske_deti01_foto Tomki Němec_400ASA Dělat to jinak než starší disidentská generace. (Petr Placák z Českých dětí mluví na jediné povolené demonstraci v Praze na Škroupově náměstí v prosinci 1988) • Autor: Tomki Němec/400ASA
Politika Téma

České děti chtějí mír (a taky svobodu)

Závěr osmdesátých let přinesl vznik opozičních skupin a zvýšený apetit svrhnout režim.

Nástup Michaila Gorbačova v Sovětském svazu a únava z dlouhotrvajícího ultrakonzervativního komunismu přinesly ve druhé polovině osmdesátých let zvýšenou aktivitu lidí pohybujících se v prostředí Charty 77. Ve zprávě Ústavu pro studium totalitních režimů se uvádí, že se tehdy k opozičním sdružením řadilo asi 500 politických aktivistů. Jejich činnost byla pod setrvalou hrozbou kriminálu, vypadala tedy velmi improvizovaně a odehrávala se konspiraci. Samozřejmě neexistovaly žádné kanceláře či formální členství. Policie se snažila jakoukoli ilegální politickou, ale i kulturní činnost všemožně potírat.

Možná nejdůležitější bylo potlačit strach, vyhlásit novou iniciativu, zveřejnit cíle a dát podobně smýšlejícím lidem možnost připojit se. Nejsmělejší opoziční skupiny z konce osmdesátých let již nechtěly pouze upozorňovat na porušování lidských práv. Vydávaly vlastní politický program, usilovaly o organizování protestních petic nebo dokonce pouličních protestních akcí.

Reklama
Reklama

Autor: Tomki Němec/400ASA

Provolání se vymýšlela v hospodách – kromě kostela prakticky jediném místě, kde se v té době mohli na veřejnosti sejít více než tři lidé s jinou než režimní agendou a nevzbudit přitom ihned pozornost uniformované i tajné policie – nebo v úzkém kruhu u někoho v bytě. Širší okruh sympatizantů se pak na činnosti podílel tak, že podepisoval ustavující provolání, petice (například za propuštění politických vězňů), chodil na protestní akce, které mohly vypadat velmi skromně. Koncem osmdesátých let se například scházeli sympatizanti opozice v centru Prahy v ulici Na Příkopě, kde pak na znamení vzdoru zhruba hodinu mlčky chodili v zástupu jako na kolonádě. Zdá se to neuvěřitelné, ale i tyto – dnešníma očima spíše cimrmanovské – protesty budily u komunistické policie rozčilení a vysokou pohotovost.

••••

České děti

Založil je v květnu 1988 signatář Charty 77 Petr Placák. Sám také sepsal úvodní manifest, kde proklamoval hlavní cíl obnovení Českého království. Podepsalo jej 28 signatářů, kteří se stali pomyslnými členy. Spíš konzervativně založený Placák myslel svůj odpor proti komunismu zcela vážně, měl ale také blízko k recesi. Později tedy vysvětloval, že do programu Českých dětí záměrně hledal něco, „co by mohlo být českým komunistům nejcizejší, nejvzdálenější a nejnepochopitelnější“. Proto zvolil důraz na monarchismus. K tomu dodal: „Také jsme se chtěli odlišit od starší disidentské generace, jejíž ideová východiska  nám nebyla kór blízká.“ Manifest Českých dětí podepsal například Ivan Martin Jirous, který později prohlašoval, že českým králem by se měl stát Karel Schwarzenberg, v té době ještě pobývající v rakouském exilu. Placák říká, že manifest byl anarchomonarchistický text. České děti požadovaly restituce komunisty zabaveného majetku, obnovení církevních řádů, českých tradic a krajiny.

Ekologické fórum

V roce 1987 jej založili opozičně smýšlející ochránci přírody v čele se signatářem Charty 77 Ivanem Dejmalem, kterým nevyhovovaly oficiální organizace jako Hnutí Brontosaurus nebo Český svaz ochránců přírody, kde nebylo možné protestovat proti „politicky citlivým“ kauzám, na nichž měla zájem a které prosazovala vládnoucí komunistická strana. Například proti výstavbě přehrady na Křivoklátsku, stavbě silničního okruhu přes pražskou Stromovku nebo proti dlouhodobým problémům, jako bylo pálení vysoce sirnatého uhlí v severních Čechách.

Pražské matky

Sdružení vzniklo v květnu 1989 na demonstraci v Praze pořádané u příležitosti konference ministrů životního prostředí. Hlavním cílem bylo protestovat proti špatné kvalitě ovzduší v Praze i Československu vůbec. První petici Pražských matek proti smogové zátěži podpořily čtyři stovky lidí. Vůdčími členkami byly například signatářka Charty 77 Jarmila Johnová nebo Anna Hradilková a Tereza Hradilková.

Mírový klub Johna Lennona

Byl založen v prosinci 1988 signatáři Charty 77 Stanislavem Pencem, Otou Veverkou a Heřmanem Chromým. Volně navazovali na protestní shromáždění, která se konala v Praze na Kampě u symbolického Lennonova hrobu od roku 1984. Hlavním podnětem byly ovšem represe proti dalším skupinám, které vznikly ve druhé polovině osmdesátých let. Smyslem klubu bylo šíření alternativní kultury, příležitostné pořádání koncertů nezávislé hudby a protestních akcí.

Tak dost!

Provolání sepsané v létě 1988 Ivanem M. Jirousem a Jiřím Tichým reagovalo na smrt kritika režimu Pavla Wonky, k níž došlo v cele královéhradecké věznice, kam byl Wonka poslán ve velmi špatném zdravotním stavu. Provolání Tak dost! podepsalo 271 lidí převážně z řad přátel obou autorů a požadovalo propuštění politických vězňů. Místo toho byli ovšem Jirous i Tichý zatčeni a odsouzeni k nepodmíněným trestům.

Nezávislé mírové sdružení

U vzniku stáli v dubnu 1988 Hana Marvanová a Tomáš Dvořák. NMS reagovalo na existenci mírových sdružení na Západě, která se vymezovala proti snaze americké armády rozmístit jaderné rakety v západní Evropě. Některým Čechům a Češkám vadilo, že podobné kritice není vystavena i Sovětská armáda, která rozmísťovala atomové zbraně na území Československa. Zdejší režim však žádnou kritiku sovětských raket nepřipouštěl.

I lidé, kteří stáli u zrodu NMS, dobře věděli, že hlavním problémem je existence komunistického režimu jako takového, jeho kritika se tedy stala hlavní náplní sdružení. Nejvýznamnější akcí NMS byl nakonec pokus položit kytici na místo upálení Jana Palacha v lednu 1989. Tomu policie zabránila a nositele květin včetně Václava Havla zatkla. To se pak stalo důležitou součástí sílícího odporu proti režimu, jenž vyvrcholil v listopadu.

Hnutí za občanskou svobodu

Vzniklo v říjnu 1988 z podnětu signatáře Charty 77 Rudolfa Battěka. Společně s Václavem Bendou a Jaroslavem Šabatou sepsali manifest Demokracie pro všechny, který svým rozsahem a strukturou připomínal stranické politické programy, jak je známe dnes, včetně kapitol ekonomický rozvoj, postavení Československa v Evropě nebo ochrana životního prostředí. Manifest začínal tehdy odvážnou větou: „Čas dozrál k práci v pravdě politické.“ HOS mělo za cíl sjednotit nezávislé skupiny do skutečného opozičního hnutí. Manifest před zveřejněním podepsalo 129 lidí z okruhu Charty 77, později se šířil ve formě petice a přidávali se další signatáři. Jejich počet není znám.

Československý helsinský výbor

V listopadu 1988 jej založili signatáři Charty 77 Jiří Hájek, Ladislav Lis a Václav Malý. Cílem bylo sledovat a dokumentovat porušování lidských práv v Československu, jak je formulovala helsinská dohoda.

Několik vět

Nešlo o trvalejší opoziční uskupení, ale petici požadující propuštění politických vězňů, zavedení základních svobod, ochranu životního prostředí a povolení svobodné diskuse o minulosti. Autorem byl Václav Havel, název vymyslel Jiří Křižan. Díky informacím vysílaným na stanici Svobodná Evropa a četným podpisovým archům roznášeným mnoha stoupenci po celé zemi podepsalo Několik vět zhruba 40 tisíc lidí včetně řady známých herců a zpěváků. Text, který je považován za první skutečné prolomení strachu lidí stojících mimo disidentské iniciativy, vznikl na jaře 1989, zveřejněn byl 29. června. Jména signatářů pravidelně četli hlasatelé Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky, čímž další lidé získávali odvahu k podpisu.

Kruh nezávislé inteligence

Vznikl v létě 1989 jako protest českých vědců proti násilnému potlačení protestů během tzv. Palachova týdne a proti uvěznění Václava Havla. Ustavující schůzka proběhla v domě novináře Svobodného slova Petra Kučery. Mezi zakladatele kruhu patřili Ivan Gabal, Josef Vavroušek a Miroslav Katětov. Cílem bylo shromáždit lidi, kteří by podrobili režim kritice z vědeckých pozic a zasadili se – jak znělo v prohlášení – o „rehabilitaci vzdělanosti, pravdy a tolerance“ v Československu.

Československá demokratická iniciativa

Byla založena v roce 1987 signatáři Charty 77 Emanuelem Mandlerem, Karlem Štindlem a Bohumilem Doležalem. Šlo o první „disidentskou“ skupinu, která zaujala jasně opoziční politické pozice a požádala o oficiální registraci jako politická strana (samozřejmě bez úspěchu). Hlavními body programu bylo dodržování lidských práv a svobod, obnova tržní ekonomiky, odmítnutí invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 a uspořádání svobodných voleb. ČDI se nepovedlo získat podporu většího počtu lidí  a i v rámci disentu hrála spíš teoretizující, okrajovou roli.

Autor: Tomki Němec/400ASA

Společnost pro veselejší současnost

Vznikla v květnu 1989 zásluhou nočního hlídače Luboše Rychvalského, herečky Báry Štěpánové a studenta Petra Payna. Od května 1989 pořádali každodenní běh ulicí Politických vězňů, jehož účastníci pak měli poslat pohlednice lidem, kteří v té době seděli z politických důvodů v kriminále. Heslem celé akce bylo: „Dnes běžíme my za vás, zítra poběžíte vy za nás!“ Zřejmě nejvíce běžců – 488 – se podle sdělení SVS sešlo 25. května 1989. Kromě běhů pořádala SVS další happeningy či například pietní shromáždění za oběti masakru studentů na náměstí Nebeského klidu v Pekingu.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Marek Švehla

zástupce šéfredaktora

svehla
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Od roku 1994 jich napsal/a 2165
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte