Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost Téma

Jak žít sám

Stále víc domácností má jen jednoho člena

JAK ZIT SAM01_foto Milan Jaros
Mám svůj rytmus a mraky stereotypů. (Eva) • Autor: Milan Jaroš

Doma. Sama. Přivítá mě známá směs zašlýho tabákovýho kouře a vonných tyčinek. Připomene mi to dobu, kdy jsme tu bydleli s Markem a strašně hulili. Je tu zima. Pustim si hudbu. Vyvětrám, zapnu topení, zaliju kytky. Vyčistim si zuby a šup do postele. Miluju svoji postel. Asi hodinu si čtu, ani nevim, kolik je hodin, když usnu.“

Reklama
Reklama

To je úryvek z deníku Evy. Evě je třiatřicet, pracuje jako výzkumná pracovnice na vysoké škole a má svůj byt po otci. Byt má tři pokoje a velkou předsíň, ale Eva v něm žije sama.

Dřív tu byla se svým manželem Markem, ale rozvedli se. V míru, předala mu společnou sbírku cédéček a koupila si novou postel, u níž má už jen svoje věci – mast na nohy bolavé po běhu, knížky a tak dále.

Eva není sama, kdo žije sám. Také Hynek, David, Řehoř, Anna. Celkem sedmadvacet lidí mluvilo se sociology o tom, jaké to je mít domov sám pro sebe. Provedli je po své domácnosti, ukázali jim důležité věci, nechali je fotografovat. Popsali jim svoje zvyky a rutiny a někdy taky obavy, jestli je ještě někdy budou schopni odložit a znovu se přizpůsobit životu v páru. Výsledky lze číst v knize Sami doma, kterou publikovali výzkumníci z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

JAK ZIT SAM_DAVID_repro z knihy Sami doma
Domov pro jednoho. (Tak bydlí David, Hynek, Anna)

„Domov se tradičně asociuje s rodinou, také většina našich respondentů označovala za svůj ideál domov, který by budovali s partnerem a dětmi,“ říká Michaela Kvapilová Bartošová, jedna z autorek výzkumu. Život v jednom je nezvyklá zkušenost nejen pro ně, ale i pro lidstvo – nikdy v historii nebydlelo tolik lidí samo. Zároveň zkušenost stále častější, kterou dřív nebo později projde mnoho z nás.

Sólisté

Každá třetí domácnost v Česku má jednoho obyvatele. V Praze je to ještě víc, zhruba 40 procent jednočlenných domácností. Křivka přitom šplhá strmě vzhůru, ještě před sto lety byl člověk žijící sám výjimka (7,6 procenta lidí v roce 1930). Nejvíc jednočlenných domácností přibylo za posledních dvacet let.

Muži žijí sami nejčastěji kolem třicítky, ženy po pětapadesátém roce věku – někdy trvale, někdy dočasně, životopisy jsou pestré a partnerská situace se může snadno změnit. V bohaté, sociálně bezpečné společnosti si lidé mohou dovolit samostatně hospodařit, najmout nebo i koupit vlastní byt. Několik respondentů výzkumu má dokonce více nebo méně vážný vztah, přesto dál bydlí sami; proto se v knize neobjevuje pojem singles, ale nahrazuje ho přiléhavější „sólisté“.

JAK ZIT SAM_ANNA_repro z knihy Sami doma
Domov pro jednoho. (Tak bydlí David, Hynek, Anna)

To všechno jsou skutečnosti, které natolik odporují dosavadnímu způsobu života, že dráždí vědce i veřejnost. O singles nebo lidech, kteří žijí sami, panuje spousta mýtů, které si často protiřečí,“ říká Michaela Kvapilová Bartošová. Stereotypů je na výběr: Jsou to workoholici, ti, co chtějí se jen bavit, ti, které nikdo nechtěl? Nová studie se nesnaží vyložit fenomén singles, snaží se životu v jednom porozumět přes detailní studium samostatného bydlení. Co o sólistech vypovídají jejich pracovny, postele a magnety na ledničce?

Jsme zase v Brně u Evy, je listopadová středa.  Eva po celém dni na cestách přichází domů a dává se do zase do práce. „17.30–18.30. Pracuju doma – dokončuju a posílám ta data. Přichází Pavel, aby si u mě vypral, a domlouváme se, že tu počká a bude taky pracovat. Skoro spolu nemluvíme, děláme si svoje, a když odejde, ještě pokračuju v práci. 18.30 –20.30. Rychlej úklid doma. Vždycky mě překvapí, jak rychle je to nádobí pak umytý, když to tak dlouho odkládám. A taky, o kolik míň nikotinových žvýkaček potřebuju u takový činnosti, kdy nesedim u kompu.“

Dárky jako hnojivo

Domov. Jakkoli zní to slovo bezpečně a útulně, skutečnost je komplikovanější. Sociologie ho vidí spíš jako systém, v němž si každý musí vyjednat a obsadit své místo. Tak ho pojímá i nová česká studie. Od britské antropoložky Mary Douglas si autoři vypůjčují trochu provokativní tezi o „tyranii domova“, míněno tyranii „hierarchií, pravidel, opakování“. A ptají se: „Co se děje v situaci, když doma nejsou žádní druzí, kteří by vytvářeli jak emocionální bezpečí a zázemí domova, tak jeho tyranské socializační struktury?“

Zjišťují, že vyjednávat je třeba i nadále. Dokonce i témata jsou podobná, jak ukazuje Evin deník: kdy je čas na domácí práce, kdy se bavit, kdy jít spát. Dopadá to různě: třeba Řehoř, jednačtyřicetiletý vedoucí pobočky ekologické organizace, hovoří o pečlivě vytříděných, nicméně přetékajících odpadcích; vyjednávání o úklidu se mu nedaří. David tento problém nemá – v jeho vydesignované kuchyni je pořádek, jelikož ji skoro nepoužívá.

Sólisté také nežijí skutečně sami. Mají rodiče, sourozence, přátele a ti různým způsobem vstupují i do jejich bytů. Eva svůj obývák často dává k dispozici „rozešlým kamarádkám“ a dalším lidem, kteří potřebují na nějakou dobu ubytovat; vždy ovšem maximálně na tři měsíce. Karel si společně s kamarádkou pořídil psa.

Také rodiče jsou přítomni v bytě svých dospělých dětí. Příkladem může být jednatřicetiletá zaměstnankyně vysoké školy Anna. Koupila si byt do osobního vlastnictví, s rekonstrukcí jí ale pomáhal otec – často i proti její vůli; špatně uříznutý a posléze nastavovaný práh dveří jí denně připomíná jeho pomoc. I snahu o dominanci ve vztahu s neprovdanou dcerou, jak zní výklad výzkumníků. Druzí se v bytech sólistů ztělesňují i jinak: ve formě dárků, suvenýrů, zděděného nábytku či obrazů. Poněkud kuriózní podobu nabývají ostatní v bytě Petry. Ta žije život oddaný Bohu, asketicky a přísně ekologicky. Dárky od přátel drtí na substrát k pokojovým květinám.

Asi nejsilnějším partnerem i protivníkem sólistů se ovšem ukázala být práce. Je to zřejmě také zkoumaným vzorkem – jde vesměs o vysokoškoláky, pracují hodně a většinou rádi, mnozí mohou pracovat z domova. Hraje v tom roli i fakt, že musí vydělávat, neboť jednočlenná domácnost je nejdražší model bydlení. A dále: společnost očekává od sólistů větší výkony, neboť nemají rodinu, a oni to často berou za své.

JAK ZIT SAM_HYNEK_repro z knihy Sami doma
Domov pro jednoho. (Tak bydlí David, Hynek, Anna)

Kdy se bavit, uklízet, jít spát a kdy přestat pracovat? I se sebou musí člověk vyjednávat.

Tweetni to

Práce se tak pro mnohé stává náhradou osobního života, zároveň také jeho překážkou – nemají na něj prostě čas. Tohle připouští například Hynek: „Dělám toho víc, než bych musel, protože některý věci mi jdou halt líp než těm kolegům, co mají rodiny, protože do toho můžu vrazit víc času a energie,“ píše třiačtyřicetiletý akademik, od nějž před nedávnem odešla dlouholetá partnerka. Hynek má s domovem spojenou jednu silnou představu: plochu svého domácího počítače.

Vlastní cestou

Eva ráda chodí po bytě nahá. Když pracuje, poslouchá hudbu, u jídla má radši ticho. „Mám nějaký rytmus a mraky různých stereotypů, který když se narušujou, tak mě to hrozně rozhazuje a jsem pak nervózní a zbytečně podrážděná. Občas tady spí nějaký kluk a udělá mi kafe, a to je prostě zlo, nejhorší věc, kterou mi může udělat, zbavit mě tý možnosti udělat si to kafe.“

O svém samostatném, svobodném domově mluví sólisté vesměs s dávkou potěšení. Mnozí ale vyjadřují také obavu, že jsou až příliš zakotvení ve svých rutinách a zvycích, a také v soukromém světě svého bytu. Za všechny Anna: „Říkal mi kamarád tak uštěpačně, když viděl tu moji tapetu, že to už se ke mně žádný chlap nenastěhuje, že je to strašně holčičí.“ Zároveň spí Anna na posteli pro dva i se dvěma povlečenými peřinami. Stejně jako většina ostatních, i ona si přeje, aby výhledově bylo obsazeno i pod tou druhou.

Tím se dostáváme k asi nejpodstatnější otázce: je uspokojivé žít sám? Výzkum brněnských sociologů „nepotvrdil obecně sdílený předpoklad, že samostatné bydlení je nutně spojeno s negativním prožíváním samoty“, jak zní jeden ze závěrů studie. V knize je ale zároveň mnoho pasáží i fotek, které jsou skoro esencí osamění. Dětský kolotoč u Cyrila za domem. Anebo Hynkův povzdech: „Jsem prostě jinej, ačkoli jsem to tak nechtěl.“

Znamená tedy bydlení v jednom spíš samostatnost, nebo samotu? A může dlouhodobě konkurovat životu v rodině? V tom se zatím nepovedlo udělat jasno ani jiným vědcům. Na Manhattanu je polovina domácností jednočlenných. New York má i svého populárního advokáta samostatného života. Je to sociolog Eric Klinenberg, který napsal bestseller s názvem Going Solo: The Extraordinary Rise and Surprising Appeal of Living Alone (Žít sólo: neobyčejný vzestup a překvapivá přitažlivost života v jednom).  Samostatné bydlení pro něj nepředstavuje problém: „V poslední době se ukazuje, že lidé budou žít sami, kdykoli a kdekoli si to budou moci dovolit,“ tvrdí. Žít sám je podle něj vhodná příležitost naučit se starat sám o sebe, najít ztracenou rovnováhu po skončeném vztahu, něco se o sobě dozvědět – v tomto duchu mluví i řada sólistů z české studie.

Jsou ale i jiné perspektivy. V severských zemích je nejvíc sólistů, Švédsko má přes polovinu jednočlenných domácností, Finsko víc než čtyřicet procent. Odtud také pochází velká a často citovaná studie Finského institutu pracovního zdraví (FIOH), která tvrdí, že lidé žijící sami mají vyšší pravděpodobnost deprese – sledovaní byli osm let a za tu dobu koupili o osmdesát procent víc antidepresiv než lidé sdílející domov s někým jiným. Trpěli izolací a obavami, že cesta z ní pro ně už neexistuje, což se podepsalo na jejich zdraví.

Podobné pocity a obavy najdeme i v dalších studiích zkoumajících sólisty různého typu – z českého prostředí třeba v knize Vlastní cestou? Životní dráhy v pozdně moderní společnosti, která shrnuje výzkum zaměřený na single muže. Vystupují tu úspěšní městští singles, ale také muži s horší pozicí na trhu práce a řídkou sociální sítí – pro ně je samota jen další jejich neúspěch a samostatné bydlení je kruší.

Ani Eva nemá jednoznačnou odpověď. Výzkumný deník si vedla před třemi lety, teď jí je šestatřicet, bydlí ale dál sama – přibyla u ní nová kuchyně a dvě kočky. Svůj byt má ráda a připadá si tu v bezpečí. Daří se jí v práci. Je svobodná, nemusí se o nikoho starat. Moc šťastná si ale nepřipadá, má pocit, že sama sobě nemůže poskytnout podporu, jakou jí dával třeba její muž. „Chybí tomu nějaké jádro,“ snaží se to vystihnout.

V době výzkumu tvrdila, že nechce děti. „Mateřský pud mě dohnal. Ale musím být opatrná v interpretacích, možná je to jenom proto, že bych ráda dělala cokoli jiného, než seděla u počítače,“ říká teď. A jak se její život bude vyvíjet dál? Po Vánocích si chce dát měsíc volna a dál prý nevidí. „Fakt nevím,“ shrnuje to.

Podobně je na tom ovšem sociologie. Život v jednom je nevyzkoušená věc. Zároveň zcela běžná: dřív byl dospělý ten, kdo založil rodinu, dnes ten, kdo se osamostatní a najde si vlastní bydlení. Společnost se přizpůsobuje, například trh s byty rychle reaguje na nárůst malých domácností, ženy odkládají mateřství, a tudíž se snižuje počet dětí na ženu, zvyšuje se počet jedináčků, lze očekávat jistě další důsledky.

Zároveň je tu vzrůstající skupina lidí, kteří hodně pracují, často i dobrovolnicky, žijí v bohaté síti sociálních vztahů, odpovědně nakupují. Co všechno společnosti dají a o co ji připraví? „Nevíme. O tom, co všechno tenhle fenomén změní, můžeme zatím jen spekulovat,“ váhá s odpovědí Michaela Bartošová Kvapilová.

Text vychází z knihy Sami doma
Barbory Vackové, Lucie Galčanové, Michaely Kvapilové Bartošové a Lukáše Galy. Jména osob jsou změněna.

Respekt 44/2016

 

 

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Karolína Vránková

redaktorka

vrankova_s.jpg
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1217
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte