Náš mozek umí zázraky

Většina medicínských oborů se v posledních dvou dekádách rychle rozvíjela. Platí to také o rehabilitaci?

Určitě. Dříve to byla hlavně pohybová léčba, která pomáhala lidem po úraze nebo s vrozenou vadou chodit a hýbat se. U nás se rehabilitace zrodila z lázeňství a takhle zúženě ji dodnes většina lidí vnímá. Ale nyní má daleko širší cíle. Chce dosáhnout maximální možné kvality života každého člověka po úraze nebo nemoci, ideálně návratu do původního stavu. Týká se tedy onkologických stejně jako interních či psychiatrických pacientů. Vychází přitom stále víc z poznání, že mozek řídí všechno. Když dokážeme aktivizovat mozek, můžeme obnovit i pohyby a schopnosti, které jsou poškozené.

O léčbě mozku se hodně mluvilo, když se v roce 2013 na lyžích zranil závodník formule 1 Michael Schumacher. Z kusých zpráv se zdá, že je na tom pořád špatně. Může se ještě uzdravit?

Nerada věštím. Za svůj profesní život už jsem viděla také zázraky, ale jejich pravděpodobnost je malá. I kdyby se z toho Schumacher ještě dostal, bude pravděpodobně těžce postižený. V medicíně ovšem platí, že každý člověk je úplně jinýa nic není jednoznačné. Zažila jsem těžce postižené pacienty, kteří po mrtvici nepsali, nečetli ani nemluvili a dokázali se zlepšit natolik, že přednášeli na univerzitě. Když je člověk zvyklý hlavu používat, rehabilitace bývá úspěšnější, protože je na čem stavět.