Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Rozhovory

Virunga: Horských goril přibývá, ale pod palbou jsou jejich ochránci

S Judith Verweijen o dilematech nejnebezpečnějšího národního parku planety

Virunga National Park
Strážci parku Virunga • Autor: Carl De Keyzer / Magnum Photos / Profimedia

Dvě aktivní sopky, travnaté savany, jedno z velkých středoafrických jezer, hustě zarostlé kopce, močály, pětitisícové velehory pokryté ledovcem. To vše na ploše o velikosti Plzeňského kraje. Virunga na východě Konga je národním parkem s nejrozmanitějšími ekosystémy v Africe, ale celosvětovou slávu si získala díky několika stovkám horských goril, které pobývají v poměrně malé oblasti na jeho jižním cípu. Horské gorily se tady daří úspěšně chránit, terčem útoků se však stávají jejich strážci. V minulých pětadvaceti letech bylo v konžské Virunze zastřeleno skoro dvě stě rangerů a k zatím vůbec nejhoršímu masakru došlo koncem letošního dubna. Na konvoj civilistů doprovázený skupinou uniformovaných strážců divočiny z okolní zeleně zaútočila milice. Nepřežilo třináct rangerů a pět civilistů. O ochraně nejnebezpečnějšího národního parku planety jsme před dvěma týdny psali v textu Strážci goril v mlze v Respektu 20/2020, nyní jako doplněk přinášíme rozhovor s Judith Verweijen z Univerzity v Sheffieldu, která bezpečnostní situaci ve Virunze posledních deset let zkoumá.

Mířil útok z konce dubna cíleně na strážce parku?

Správa národního parku vydala prohlášení, ve kterém deklaruje, že nikoli. Jsem vůči tomu trochu skeptická. Útok byl velmi dobře připravený a nespáchali jej žádní amatéři: FDLR není milice, která by své cíle vybírala omylem. Nemáme jasné důkazy, ale minimálně nelze vyloučit, že atak mířil na strážce parku. Ti totiž hrají v konfliktu ve východním Kongu docela významnou roli. Provádí společně s konžskou armádou operace proti ozbrojeným milicím nebo proti ilegálním sídlům na území parku.

Jak tedy vypadá bezpečnostní situace v národním parku Virunga a v jeho bezprostředním okolí?

Působí tam více ozbrojených skupin. Nejsilnější je zmíněná FDLR (před 25 lety ji založili pachatelé rwandské genocidy, pozn. T.L.), která kontroluje některé odlehlé části parku. Mnohdy neformálně spolupracuje s konžskou armádou, která hraje dvojí roli. Na jedné straně, jak bylo zmíněno, spolupracuje se strážci národního parku, ale současně některé její složky spolupracují na ilegálním byznysu s milicemi. Před několika měsíci pak do parku vtrhla rwandská armáda, která zde prováděla bojové operace proti FDLR. V jiných oblastech Virungy působí takzvané mayi mayi milice, které chrání nelegální sídla v parku a nelegální rybářský byznys. Kromě toho dochází k únosům, které nelze přičíst jasně identifikovatelným ozbrojeným skupinám, provádí je menší party banditů. Jen zde tedy velmi komplexní mozaika ozbrojených skupin, kvůli nimž je velká část parku mimořádně nebezpečná. A aby toho nebylo dost, tak různé ozbrojené skupiny často spolupracují s civilisty.

https://www.youtube.com/watch?v=wxXf2Vxj_EU

Co je hlavním zdrojem nelegálních příjmů milice FDLR?

FDLP prošla během 25 let velkým vývojem a hlavní zdroj příjmu vždy závisel na tom, jaké oblasti zrovna kontrolovala. V minulosti ovládala rozlehlé oblasti východního Konga a zásadním zdrojem příjmů byla těžba minerálů. Během let se ale počty bojovníků i ovládaná plocha hodně scvrkly a jednoznačně největším zdrojem příjmů je byznys s dřevěným uhlím, které je hlavním zdrojem chudých Konžanů. Nelegálně jej například těží na území Virungy. Spotřebovává se přímo ve východním Kongu, nejvíce v regionálním velkoměstě Goma.

Dřevěné uhlí se získává pálením lesů. Co na východě Konga po letech tohoto byznysu zbylo z divočiny národního parku?

Východní Kongo i přímo Virunga jsou velmi rozlehlé. Některé oblasti jsou odlesněné, v jiných je pořád hodně stromů. Není zde ale ten plošný nekončící deštný prales jako v konžské pánvi.

Zavraždění strážci parku patřili ke speciálním jednotkám Národního parku. Co přesně dělají?

Jsou více a lépe vyzbrojení, prošli výborným vojenským tréninkem a působí v nebezpečnějších částech parku. Jsou nasazování do riskantnějších operací, jakými jsou třeba odstranění nelegálních lidských sídel na území parku, které jsou chráněné ozbrojenci. Je to trochu jako mafie - tyto skupiny dostávají výměnou za ochranu nelegálních sídel peníze. Často je to velmi tvrdé: strážci spalují ilegální chýše, mnohdy i zmlátí místní obyvatele, dokumentované jsou případy znásilnění. Až není jisté, zda to všechno spáchali strážci parku nebo vojáci konžské armády.

Reklama
Reklama

46_mapa kongo2

Jaké jsou vztahy mezi civilisty se strážci národního parku?

Naprostá většina lidí žijících v parku a jeho okolí jsou drobní zemědělci. Obdělávají malá pole kasavy a fazolí a jsou skutečně velmi, velmi chudí. V okolí parku je rozdělení půdy velmi nerovné, někteří vlastníci mají velké plochy. Je zde nedostatek půdy a současně lidé životně závisí na drobném zemědělství. Proto mnoho venkovanů zkouší ilegálně kultivovat půdu uvnitř parku. V některých oblastech jsou navíc spory o průběh hranice národního parku - některá území považuje správa parku na základu dat z GPS mapování za své, ovšem místní se řídí starším, nepřesným vymezením hranic a považují je za svou dědičnou půdu.

A to vše vede logicky ke spoustě napětí…

Ano, strážci parku mají za úkol zastavit nelegální využívání Virungy: zatýkají venkovany, někdy jim berou nářadí, zapalují pole, ničí úrodu. Pro chudé zemědělce to je katastrofální a náhlá ztráta živobytí. Dále je pak mnoho mužů z vesnic v okolí parku zapojeno do zmíněného nelegálního byznysu s dřevěným uhlím. Pro mladé muže je to jedna z mála pracovních příležitostí. Nemají alternativu, proto za své spojence považují milice, jež tento byznys chrání, nikoli rangery, kteří chrání biodiverzitu.

Situaci v terénu zkoumáte už deset let. Jak se vztahy mezi místními a ochránci divočiny mění?

Uplynulá dekáda byla velmi úspěšná z pohledu ochrany přírody. Ale vztahy mezi civilisty a národním parkem se zhoršily. Správa parku zkouší podporovat socioekonomický rozvoj v regionu a naklonit si místní. Podporuje ekoturismus, staví vodní elektrárny, má zemědělské projekty. Zkoumali jsme dopady těchto projektů, ale většina z nich zatím lidem nepřináší konkrétní příjem navíc. Například turismus je možný a bezpečný jen ve velmi malém cípu parku, kde žijí horské gorily - a příjmy z něj pociťují jen obyvatelé v sousedství této oblasti.

Virunga National Park
Národní park Virunga • Autor: Carl De Keyzer / Magnum Photos / Profimedia

Co ale může národní park v takto nebezpečném prostředí plném ozbrojenců dělat jinak?

Žádné jednoduché řešení není. Možná je to také otázka časování: park mohl nejprve začít s projekty, které přímo a rychle materiálně pomohou drobným zemědělcům, více mluvit s místními komunitami, nabídnout lidem skutečně nějakou alternativu - a až pak tvrdě vymáhat pravidla proti nelegálním farmářům. Současný přístup funguje, pokud jej měříme ochranou biodiverzity - ale není trvale udržitelný, pokud jej obyvatelé nebudou respektovat a chápat přínos jeho ochrany. Park musí dříve nebo později na svou stranu získat místní lidi, v tomto směru mohl a může dělat víc. Strategie parku založená na vojenských operacích proti nelegálním aktivitám nepřinesla ani více bezpečí. Ale není to vyloženě jejich chyba - násilí a nejistota trápí i jiné oblasti Konga.

Strážci parku pocházejí z okolních komunit. Nepomáhá to?

Jsou najímání z okolních oblastí, ale následně jsou obvykle dál od rodných obcí. Strážci na území parku podle stanoveného systému rychle rotují. Brání to vzniku korupčních vazeb a lépe díky tomu prosazují pravidla, ale současně je to odcizuje od lidí. Místní jsou vůči nim nedůvěřiví, v našich výzkumech si stěžují na častou šikanu a mají pocit, že je strážci parku považují za podřadné.

Park se stala ve světě známý díky dokumentárnímu filmu Virunga z produkce Netflixu, který byl před pěti lety nominován na Oscara. Jaký byl jeho dopad?

Virungu proslavil a svého času upozornil na začínající průzkum ropy ležící pravděpodobně pod územím parku. Přírodu by těžba zničila a místním lidem by - jak to bývá - nic nepřinesla. Film pomohl mobilizovat světové veřejné mínění a britský těžební koncern Soco International se nakonec stáhl. Bylo mi ale líto, že film neukázal místní dynamiku, napětí ve vztazích mezí místními a národním parkem, o němž jsme tu mluvili. Místní ve filmu skoro nevystupují, jako by to byla panenská neobydlená divočina. Přitom v okolí parku žijí miliony lidí.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Tomáš Lindner

redaktor, zahraničí

lindner tomas
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte