Historické volby i válka. Etiopie balancuje na hraně propasti
 
etiopie03_profimedia
Předvolební kampaň v Etiopii • Autor: Profimedia

Letošní volby v Etiopii měly být svátkem, symbolickým momentem proměny země z diktatury v demokracii pod taktovkou nositele Nobelovy ceny míru za rok 2019 Abiy Ahmeda. Nakonec se však konaly v době, kdy na severu druhé nejlidnatější africké země, která je dlouhodobým spojencem Západu v regionu, probíhá válka. V pondělí sice etiopská vláda vyhlásila jednostranné příměří a rebelové vstoupili do Mekelle, hlavního města tigrajského regionu, ale to na složité situaci a nejasném vývoji nic nemění.  „Neumím si představit, že by po volbách Abiy najednou liberalizoval politiku, spíše bude dále postupovat represivně vůči politickým oponentům, kteří se během posledních dvou let značně rozrostli,“ říká specialista na Etiopii, afrikanista Jan Záhořík ze Západočeské univerzity v Plzni.

Abiy Ahmed před třemi vyvolal nadšení Etiopanů demokratickými reformami, jejichž vyvrcholením měly být první svobodné volby v dějinách země. Jak svobodné a spravedlivé nakonec byly?

Volby minulý týden opravdu proběhly, o spravedlnosti nemůže být ovšem ani řeč, a o svobodě už vůbec ne. Řada opozičních představitelů se momentálně nachází ve vězení, mnozí novináři byli deportováni ze země a Etiopie pár dnů před volbami přestala vydávat elektronická víza a víza po příletu (tzv. visa on arrival). Pro řadu lidí je to neobyčejné zklamání, protože mělo jít o historicky první svobodné volby s masovou účastí, bez podvodů či represí.

Jaká tam teď panuje atmosféra - věří ještě lidé v demokratické změny?

Atmosféra se vrací zhruba tam, kde byla před pěti či deseti lety. To znamená, že takřka všichni lidé, které znám, volili Prosperity Party premiéra Abiyho Ahmeda, ale ne z důvodu lásky k němu, nýbrž z ryze pragmatických důvodů - aby měli prostě klid, nepřišli o zaměstnání či nebyli systémem perzekuováni. Volby ale byly částečně i jakýmsi bojkotem proti vládě, řada lidí se k nim ani nezaregistrovala. Zároveň ve městech setrvale roste kriminalita, spíše taková ta drobná, ale jsou to varovné signály, protože ekonomice se nedaří tolik jako v minulosti. Cena dolaru na černém trhu prudce roste a lidé pociťují, že mají hlouběji do kapsy.

Jan Záhořík
Afrikanista Jan Záhořík • Autor: archiv JZ

Představuje hlasování začátek pravidelných voleb - nebo se jedná o jakousi korunovaci Abiyho, který se stane dalším v řadě autoritářských vládců rozlehlé země?

Stále platí, že Abiy má velmi dobré PR, které jej líčí jako mírotvůrce a sjednotitele, jakkoliv je realita poněkud odlišná. Obávám se, že Abiy potřebuje právě tento „štempl“, aby mohl legitimně pokračovat - bohužel jiným způsobem, než si většina lidí před dvěma lety myslela. Abiy po příchodu k moci liberalizoval politiku, propustil politické vězně a měl snahu o přetvoření Etiopie na základě občanského principu, nyní se však v zásadě děje pravý opak. Neumím si představit, že by po volbách najednou liberalizoval politiku, spíše bude dále postupovat represivně vůči politickým oponentům, kteří se během posledních dvou let značně rozrostli.

Na severu Etiopie probíhá válka centrální vlády a armády sousední Eritreje proti TPLF, tedy tamní sesazené regionální vládě národa Tigrajů. Abiy vloni na podzim sliboval výhru v rychlé trestné operaci, v praxi však probíhá vleklá guerillová válka. Informace o tomto konfliktu jsou stále velmi útržkovité. Co víme o aktuálním průběhu a rozložení sil?

To je velmi těžká otázka - jistě víme snad jen to, že milice sousedního národa Amharů, stejně jako eritrejští vojáci, působí na mnoha místech Tigraje, kde útočí zejména na tigrajské civilisty. Zprávy o těchto zločinech, které přicházejí od Lékařů bez hranic, Human Rights Watch a dalších nemůžou být jen tak smyšlené. Jistě víme také to, že konflikt nebude nijak rychle ukončen, protože se proměnil ve vleklý guerillový boj, který má tendenci přelévat se i do jiných regionů. Osobně se domnívám, že ultranacionalistické síly národa Amharů (amharský region s Tigrají sousedí, přivlastnil si část tigrajského území a amharské milice jsou obviňovány z etnických čistek, pozn. TL.) se budou snažit o rozdmýchávání konfliktů v různých částech země - aby se v důsledku toho stali Amharové žijící třeba v Oromii či jinde terčem útoků a to umožnilo legitimizaci nějakého vojenského či represivního postupu. Abiy Ahmed se totiž v současné době opírá zvláště o Amhary, takže bude mít tendenci jít těmto skupinám spíše „na ruku“. Samozřejmě bych se velmi rád mýlil a chtěl bych být optimistou, že brzy zavládne v celé Etiopii klid a mír - ale přestal jsem v tomto ohledu vidět světlo na konci tunelu.

Reklama
Reklama

etiopie04_profimedia
Válka v regionu Tigraj • Autor: Profimedia

Do oblasti, kde se bojuje, jste jako cizinec jet nemohl. Jak je válka vnímaná jinde v Etiopii?

Etiopie je dle mého soudu rozdělena na dvě části. Jedna část obyvatel (patrně ta menší) stále Abyimu fandí, aby to s někdejší TPLF (až do nástupu Abiyho nejmocnější a autoritářsky vládnoucí strana Etiopie, která má kořeny v regionu a národu Tigraj, pozn. TL.) „nějak ukončil“ - a přivírá oči nad všemi zločiny, které jsou na severu země páchané. Druhá část společnosti by nejraději viděla okamžitý klid zbraní, protože je jim jasné, že násilí plodí zase jen další násilí a současný konflikt nikomu v Etiopii neprospívá. Mezi mými oromskými přáteli panuje obava, že si Abiy Ahmed nechává přerůst amharský nacionalismus přes hlavu a nebude schopen tuto spirálu zastavit. Právě ztráta důvěry mezi Oromy, nejpočetnějším národem v zemi, může být pro něj varováním. I když nevím, do jaké míry si to uvědomuje a zda nežije ve slonovinové věži obklopen PR týmem a loajálními přikyvovači. Také se nestalo to, že by běžní Tigrajci opustili TPLF při náznaku ztráty její moci - naopak tigrajská identita posílila tváří tvář bezprecedentnímu násilí, navíc páchanému „arcinepřítelem“, tedy vojáky ze sousední Eritreje.

Jakou roli v konfliktu tedy hraje Eritrea? Jaké jsou její motivace - a proč Abiy navzdory mezinárodnímu protestu nebyl schopen či ochoten eritrejské vojáky z bojiště stáhnout?

Podobně jako je na vzestupu amharský nacionalismus, tak i eritrejský prezident Isaias Afewerki možná vycítil šanci na posílení své moci v Africkém rohu, neboť dosud byla diktátorská Eritrea přehlížena, nebyla brána mezinárodním společenstvím příliš vážně. Stejně tak za eritrejskou angažovaností stojí i motivace vyřídit si účty s odvěkým rivalem, tedy tigrajskou TPLF (obě strany proti sobě koncem 90. let vedly válku, pozn. TL.), čehož si je Abiy Ahmed velmi dobře vědom. Ukázaly se zřejmě i slabiny etiopské armády, kterou po odchodu či odstranění tigrajských vojáků ovládlo oromsko-amharské velení a jeho část s velkou pravděpodobností dává volnou ruku jak eritrejským vojákům, tak amharským ultranacionalistickým milicím.

Etiopská armáda táhne proti povstalcům ve Tigraji
Etiopská armáda táhne proti povstalcům ve Tigraji • Autor: REUTERS

Vměšují se do konfliktu kromě Eritreje jiné zahraniční státy nebo mocnosti?

O přímém zapojení jiných států nevím. Nepřímo se do něj vměšuje Egypt, jenž je s Etiopií ve vážném sporu ohledně stavby obří vodní přehrady na Nilu - a to finanční podporou některých etiopských stran. Hovořilo se třeba o daru ve výši půl milionu dolarů straně Ginbot 7, která byla až do roku 2019 na seznamu teroristických skupin v Etiopii. Předpokládám, že nějakou zákulisní roli budou hrát zejména Spojené arabské emiráty, které se dohodly s Eritreou a Etiopií na výstavbě ropovodu spojujícího obě země - a také patrně Čína. U ní však nemůžeme očekávat oficiální stanoviska, ale spíše zákulisní tlak a taktiku, protože Peking má velký zájem na stabilitě Etiopie vzhledem k obrovským čínským investicím v zemi. Umím si tedy představit, že zákulisně vyjednávají s Abiym o stabilizaci situace, podobně patrně i Emiráty, které se snaží být v regionu čím dál aktivnější - vojensky, diplomaticky, ekonomicky. A rozpolcení Rohu by jim mnoho dobrého nepřineslo.

Vedou boje na severu k nárůstu násilí proti centrální vládě i v jiných částech Etiopie? Nebo se naopak jiné národy více sjednotily za centrální vládou?

Bohužel, lokálních ohnisek napětí přibývá. Nyní se hovoří o třech až čtyřech závažných zónách neklidu, kromě Tigraje je to region Benishangul/Gumuz, západní Oromie, respektive takzvaná Wellegga, a Konso na jihu Etiopie. V zemi působí některé milice a je těžké se zorientovat v propagandě a kontrapropagandě. Kupříkladu vláda viní za velkou část násilí zejména v Oromii tzv. Oromskou osvobozeneckou armádu (OLA) známou pod termínem Shene, ale řada mých oromských přátel a známých se domnívá, že je to nesmysl. Tvrdí, že pokud by OLA byla takto schopná, tak už by obsadila Addis Abebu. Především právě Wellegga je oblastí, kam ani běžní etiopští občané právě z bezpečnostních důvodů necestují.

Šíří se zprávy o zločinech páchaných na civilním obyvatelstvu v Tigraji a o počínajícím hladomoru. Kolik solidarity, soucitu to mezi Etiopany v jiných částech země vyvolává?

Jak jsem již řekl, značná část obyvatelstva to nese nelibě, protože nemusí jít jen o Tigrajce, ale i jiné menšiny, které se kdykoliv mohou ocitnout v nebezpečí a budou potřebovat pomoc. Jiní nad tím zavírají oči, nebo nemají dostatek informací.

etiopie01_profimedia
Volby v Etiopii • Autor: Profimedia

Jak Etiopané reagují na sílící kritiku porušování lidských práv civilistů, která přichází z EU nebo od Bidenovy administrativy?

Části obyvatel se to hodně nelíbí, dokonce se na konci května v Addis Abebě organizoval tzv. Den hněvu, který měl být namířen proti cizímu vměšování do vnitřních záležitostí Etiopie, ale nakonec se nic neudálo. Spíše se na Facebooku organizují různé skupiny volající po zastavení cizího vlivu a mezinárodní kritiky vůči Etiopii.

Jak bychom se my - tedy EU - měli k této válce stavět? Uvalit sankce a snižovat rozvojovou pomoc, nebo naopak nechat, ať si Etiopie problémy sama vyřeší?

Toto je nesmírně těžká otázka, na kterou nelze jednoznačně odpovědět. Samozřejmě mezinárodní společenství nemůže (zejména po zkušenostech z Rwandy v roce 1994) jen tak nečinně přihlížet brutálnímu porušování lidských práv, znásilňování žen a dívek, vypalování vesnic a cílené vylidňování celých oblastí. A protože se zejména EU profiluje jako tzv. soft power, tak to ani od Bruselu nemůžeme čekat. Na straně druhé by se mělo spíše hledat řešení v rámci panafrických iniciativ a mechanismů řešení konfliktů: tím pravým pódiem pro mezinárodní nátlak by měla být spíše Africká unie nebo regionální sdružení IGAD, které ale v posledních letech čelí kritice pro nečinnost.

Etiopie

Etiopie platí za významného západního spojence v regionu - změní se to vlivem probíhajícího konfliktu?

Etiopie je skutečně tradičně nejdůležitější zemí v regionu - regionální hegemon, dlouhodobě stabilní a předvídatelný partner USA a obecně Západu, byť ekonomicky spojený s Čínou. Umím si představit, že v případě prodlužování konfliktu a zhoršující se bezpečnostní situace by mohlo dojít k dalším a dalším sankcím, které by značně podkopaly vzájemné vztahy. Především na straně etiopské vlády by pak mohl vzniknout dojem nespravedlnosti. Vláda je - když to zjednoduším - přesvědčena, že boj proti TPLF je zcela v pořádku a že armáda jen bojuje proti někdejším utlačovatelům. Patrně by pak následoval ještě větší příklon k Číně, ale i k Rusku, Turecku a ropným státům Blízkého východu.

Jaký dopad mají bezpečnostní a politické turbulence na ekonomiku? Etiopie se snažila přilákat spoustu investorů do nových průmyslových zón, dát tak práci mladým lidem - a byla za toto úsilí v minulosti často chválena.

Cena dolaru stoupá, stejně tak ceny potravin, pohonných hmot a dalšího zboží. V Addis Abebě je běžné vidět dlouhé fronty aut u benzínových pump. Spolu s řadou mých kolegů a přátel v Addis se domnívám, že lidé spíše vyjdou do ulic kvůli těmto socioekonomickým důvodům; není vyloučené, že by se i mohly opakovat tzv. oromské protesty z let 2015–2018 – ty zasáhly většinu Oromie, která je největším etiopským regionem, ale také tím nejbohatším a nejúrodnějším.

Zůstane Etiopie jednotná, nebo se bojíte jejího rozpadu?

Netroufám si nic předpovídat. Myslím, že čím déle bude konflikt v Tigraji trvat, tím těžší bude udržet integritu Etiopie. Jedině snad, že by se Abiy Ahmed pokusil o jakousi „husákovskou normalizaci“ a nabídl rostoucí střední třídě relativní blahobyt - v rámci etiopských poměrů. Vzhledem k obrovsky otevřeným nůžkám mezi městem a venkovem to však samo o sobě stačit nebude. Nelze asi ani v nějaké vzdálenější budoucnosti počítat s klidem zbraní, protože příkopy mezi jednotlivými skupinami obyvatel jsou vyhloubeny příliš hluboko - a Abiy nyní bude muset stavět stabilitu na represi.

V pondělí etiopská vláda vyhlásila jednostranné příměří a tigrajská TPLF prvně od počátku bojů vstoupila do hlavního města regionu Mekelle. Co to pro konflikt a jeho vývoj znamená?

Myslím, že to je dobré znamení - a asi to tak muselo dopadnout. Na hodnocení a závěry je ještě brzy, ale klid zbraní je dobrou zprávou především pro civilisty v Tigraji. Co to přinese ve vztahu k Abiymu a Eritreji, si zatím netroufám odhadovat. Doufám, že to znamená počátek nikoliv rozpadu Etiopie, ale seriózního dialogu o funkční budoucnosti země.

etiopie02_profimedia
Abiy Ahmed u volební urny • Autor: Profimedia

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Tomáš Lindner

redaktor, zahraničí

lindner tomas

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte