Marek Čejka

Ariel Šaron sice před pár dny zažehnal svou aféru, neboť izraelský hlavní prokurátor Menachem Mazuz nařídil premiéra v spletité korupční kauze zvané Řecký ostrov neobvinit, zároveň se ale jeho vláda dostala do dalších problémů. Kvůli prosazení Šaronova plánu na evakuaci židovských osad v Gaze nejenže nastal rozkol uvnitř jeho vlastní strany Likud, ale premiér musel dokonce z vlády vyhodit i dva menší koaliční partnery – ortodoxní Národní náboženskou stranu (Mafdal) a ultranacionalistickou Národní jednotu. Obě charakterizují náboženské prvky, přičemž ta první se přímo řadí mezi strany náboženské – ty sice v loňských parlamentních volbách mírně oslabily, ukazuje se ale, že jejich pozice je stále silná. Většina Izraelců se mezi zbožné nepočítá a tato politická uskupení nevolí. Přesto vliv náboženských a menších stran vůbec nezřídka přesahuje jejich velikost. Jak je to možné?

V pásmu Gazy skončila vojenská operace s idylickým názvem „Duha“. Byla to ve skutečnosti jedna z nejmohutnějších akcí izraelské armády za posledních několik let. Poslední srovnatelnou byl „Obranný štít“ v Džanínu v roce 2002. Záminkou k té současné byla smrt 13 izraelských vojáků během velmi krátké doby. Zabití vojáků však vyvolalo na straně Jeruzaléma ještě tvrdší reakci než v případě sebevražedných atentátů na civilisty.

Je to průlom, nebo jen taktický trik? Když předminulý týden představil izraelský premiér Ariel Šaron ve Washingtonu svůj plán na jednostranné stažení vojáků z Gazy a z některých částí Západního břehu Jordánu, americký prezident George W. Bush ho jednoznačně podpořil slovy, že to je „historická a odvážná akce“. Souhlasil i s dalšími Šaronovými záměry. Oficiálně označil návrat do původních izraelských hranic před rokem 1967 za nerealistický a podpořil ponechání velkých židovských osad na Západním břehu.
Šaron svůj plán předkládá k politické debatě. Má ho schválit nejen vláda a parlament, ale i referendum mezi 200 tisíci členy jeho pravicové strany Likud, plánované na 2. května. Podle průzkumů veřejného mínění podporuje plán 60 % Izraelců.

Před týdnem raketa z izraelského vrtulníku zabila hlavního ideového motivátora terorismu – lídra Hamásu šejcha Ahmada Jasína. Ve Svaté zemi tudíž pokračuje nervozita. Jeruzalém se na první pohled příliš neliší od let předešlých, ale přece tu je několik výrazných rozdílů. Na východním okraji jej začíná ovíjet osmimetrová betonová zeď, která místy přechází v plotovou hradbu, v níž nechybí elektronická signalizace. Už je hotovo několik úseků poblíž Olivové hory, kde zeď odděluje arabské předměstí Abú Dís od východního Jeruzaléma, což znamená, že Palestinci obývaná část Svatého města bude rozdělena na dvě izolované části.

Do Antarktidy zamířila 1. ledna izraelsko-palestinská polární výprava složená ze čtyř Židů a čtyř Arabů. V napjaté blízkovýchodní situaci může mít tato informace nádech neuvěřitelného. I kdyby konfliktu ve Svaté zemi nebylo, jen málokdo by Izraelce a Palestince či jiné „subtropické“ národy zařadil po bok Amundsena, Pearyho či kapitána Scotta. Nápad se zrodil v hlavě Hezkela Nathaniela, Žida žijícího deset let v Německu. Expedici organizuje nezisková organizace Extreme Peace Missions, která se snaží sbližovat lidi pomocí různých sportovních a dobrodružných akcí.